Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Děkuju za názor. V podstatě jde o to, že některé věci jsou nesdělitelné a některé dobře míněné a jinde fungující rady jsou někde nefunkční.
Kamarádka stanovovala hranice tak, že vysvětlovala, že to se nedělá, nikdo si nebude chtít hrát s tím, kdo kope a bije (to se týkalo i dětí), maminku, babičku a další ty rány bolí,.... Bylo to na nic. Já mu prostě předvedla, jak cítím jeho ránu - a pochopil, kde jsou hranice.
Samozřejmě souhlasím s Vašimi nárory, že děti se mlátit nesmí, a už vůbec ne v klidu a s rozmyslem a už vůbec ne po 3 letech, kdy každé dítě přesně pochopí, co se po něm chce a pak musí nést následky toho, když neposlechne. Mluvila jsem o dvou věcech - když dítě ubližuje ostatním, je třeba mu ukázat, jaké to je a co cítí postižený. (tím nemyslím kojence, který tahá za vlasy, uši apod). A také, když je třeba stanovit jasné hranice a jiné metody selžou. Ale mlátit dítě a dělat z něj bezduchou poslušnou loutku, to nikam nevede.