Přidat názor k článku Pomóóc, důchodce!

Lassie, já myslela, že dnes už každý chápe, že dvě i tři děti v jedné rodině mohou být naprosto odlišné a možná že skoro vždy jsou /tedy u nás doma ano/. Asi je to dáno jednak jejich povahami, tak ale také tím, jak děti postupně přibývají, myslím si, že žádné dítě nemůže okopírovat podmínky svého sourozence. Tak jak postupně mění své chování rodiče /tím myslím reakce na nové a nové situace, podmínky/, tak i každé z dětí vyrůstá v jiném modelu, i když v jedné rodině. Nemyslím si, že je možné mít stále stejný přístup k výchově dětí. Samozřejmě, podstatné věci se nemění - nevbíhám do silnice, nesahám na horké, nešťourám se v zásuvce, nesedám do otevřeného okna ......... je toho moc, ale ostatní výchovné působení na dítě není stejné dnes a před 10ti lety. Nevím, zda jsem to napsala dostatečně srozumitelně.
A také si myslím, že by se u fyz. trestů mohlo stát, že lehké plácnutí v batolecím věku přeroste v důraznější ránu pro mladšího školáka a výprask čímkoli pro staršího školáka s odůvodněním, že když to předtím nestačilo, musí se přitvrdit a navíc, dítě je přece větší, tak lehký plácanec, který obdrželo v batolecím věku, teď už logicky stačit nebude. A rodič si zvykne - je tak jednoduché uštědřit ránu s připomínkou - to má za ...........
Vždyť dítě přeci nebijeme do krve a nepůsobíme mu modřiny, tak o týrání nejde, my ho přece vychováváme, protože ho máme rádi-))))))