Přidat názor k článku Popálení na duši

Milá Jodie.
Když mi bylo devět let,sedla jsem si na žehličku.Je to sice podivný mechanismus úrazu,ale možný.Maminka měla rozpálenou žehličku postavenou na zemi,vedle mojí skříňky s učením.Já si dřepla ke skříňce a najednou šílená,palčivá bolest.Dobrá polovina plochy žehličky se mi otiskla na zadek.Protože jsem byla už docela velká holka,ošetřili mně ambulantně a kromě počáteční velké bolesti se tak nic moc nestalo.Mám na zadku plochou jizvu(spíš pigmentaci),po těch víc jak třiceti letech nenápadnou.
Když se mi narodily děti,žehlení v jejich přítomnosti bylo pro mne tabu.Zásadně jsem žehlila když spaly,nebo byly venku na zahradě a tento zvyk mi vydržel až do jejich puberty.
Ale toto není mravoličný příspěvek.
Když byly staršímu dva roky,šíleně si rozsekal nos o betonový obrubník-neuhlídala jsem ho.A mladší ve třech letech spadl z výšky na bradu a taky si ji slušně rozsekal.Ohlídala jsem popáleniny,neuhlídala jsem jejich živost.Nehody se stávají a my se z nich musíme poučit,ale neměli bychom se trápit výčitkami.