Přidat názor k článku Když je v rodině špatná komunikace...

Stalo se mi něco podobného, akorát že jsem se tenkrát měla spoléhat pouze sama na sebe, nikdo jiný, kdo by za mé dítě měl převzít odpovědnost tam nebyl.
Šla jsem s kamarádkou a její dcerou (která je stejně stará jako ta moje)do zámeckého parku. Já ještě kočár s měsíčním miminem.
Holky šly k jezírku, my kousek dál stály s kočárem. Na jezírko nebylo vidět přes kapradí, ale najednou takový divný pocit, a nad kapradím jsem uviděla jen pár kapek(to jak vystříkla voda). Okamžitě jsem utíkala, a moje holčička v jezírku. Vytáhla jsem ji, byla v šoku, celá mokrá, vyslíkla jsem ji, vzala malému z kočáru deku, zavolala taxík, no prostě jsem v tu chvíli dělala co se dalo. Kamarádka byla ve větším šoku než my dvě, dovezla mi domů kočár, a celá se klepala, že by nevěděla co má dělat. Já myslím že věděla.
Je to už skoro rok, ale klepu se ještě dneska, když si na to vzpomenu, co se všechno mohlo stát. Kdybych třeba stála za rohem, nebo dál, brrrr.
Holčička si prostě chtěla chytit "lybu".
Od té doby jsem ještě milionkrát opatrnější, já vím že se může stát ledacos,
ale to jezírko si vyčítám dodnes, je to moje noční můra.