Fisperando, právě z této zkušenosti mohu posoudit, zda jsou kurzy plavání užitečné. První syn chodil, jak jsem psala už od malička plavat, nebyl to takový ten vodní nadšenec, ale spolupracoval. Když se topil a vytáhla jsem ho, dýchal, nebyl v šoku, neplakal a říkal "á šup"(to se říká před tím, než dítě do vody ponoříme, vhodíme apod.)
Druhý syn je žiější dítko a vodu od malička miluje, plavat už ale bohužel nechodil, jak jsem v článku psala. Podle mě, byl ve vodě podstatně kratší dobu, než ten první. Když jsem ho vytáhla, nemohl popadnout dech, následoval záchvat pláče (za něj jsem byla vděčná, známka toho, že dýchá) a vodu už nechtěl ani vidět. Takže z toho aspoň mohu trochu posoudit a porovnat.
Jinak jak píšete, s tím nevnímáním manželů apod., tak to je fakt tak a já jsem se opravdu z této strašné zkušenosti poučila. Výborné je, jak píšete, "předávám, příjímám",zvláště u dětí člověk nikdy neví, co je v té hlavičce napadne...
Díky všem za reakce
Lucka
Předchozí