Přidat názor k článku Když je v rodině špatná komunikace...

Co se týče bezpečí dětí, spoléhám nejraději sama na sebe, ale má to jeden háček. Nikdy nemůžu být vždy u všeho. Možná nejde ani tak o tu komunikaci (každý muž tu svou někdy nevnímá, co si budem namlouvat), jako spíš o to, aby se celá ta rodina naučila vidět jinýma očima, očima dětí a jejich bezpečnosti. Předvídat a předcházet situacím. Všichni by měli mít zájem na zdraví a životu dětí. Raděj kdyby ho hlídali i 2 najednou, než nikdo. Já se např. snažím i zamezit katastrofám, např. odstraním z dosahu, co je nebezpečné, nepustím tam, kde by mohli spadnou, raději tu bránku zamknu. V nejhorším, když to jinak nejde, tak si ty děti opravdu beru všude sebou. Jsou situace, kterým nepředejdete. Pak si to vyčítáte, partneři se navzájem obviňují a je to peklo.
Také z toho mám strach, teď na sklonku prázdnin, mít oči na šťopkách, uhlídat je, spoustu věcí jim kladu na srdce, už jsou větší, tak leccos chápou, ale přece, člověk nikdy neví. Článeček je smutný, ale autorce přeju hodně štěstí a ať už se nic podobného nikdy nestane.