No právě mateřídouško! To je ten problém komunikace u nás to mohlo mít tragickou dohru. Manžel mi taky vždycky tvrdil, že jsem to neříkala, já tedy vždycky jen mlčela a myslela si, že buď jsem sklerotická, nebo on neslyší. Nikdy ale nebyl nikdo přítomen,kdo by mě utvrdil v tom, že to fakt říkám. Tady byl ten kamarád a když mi manžel opět tvrdil, že jsem to neříkala a já měla 500% jistotu, že ano, protože fakt děti u vody pořád hlídám, tak jsem fakt už nevydrželo a zeptala se toho kamaráda. Nebylo to manželovi ani kamarádovi příjemné, (manželovi z toho důvodu, že to je fakt pravda a on musí se sebou něco udělat a kamarádovi kvůli tomu, že musí de facto shodit kámoše) ale nebyla to prostě žádná sranda. Od tý chvíle jsme o tom s manželem nemluvili, trochu se bojim toho , že by mi řekl, že jsme to oba si mysleli a nic neřekli, neslyšeli, prostě mi připadá, že musí mít vždycky pravdu,achjo.
Předchozí