Přidat názor k článku Když je v rodině špatná komunikace...

Katko, to bylo asi na mě, že? No já nevim, proč bych s dítětem chodila na procházky zrovna, když spí, to z toho nic to dítě nemá, ani v tom věku. Když spí, tak spí, uklízet se dá v tý době a během jeho bdění určitě nepotřebuje, abych nad ním pořád trotlila a něco mu hustila do hlavy. Já nevim, ale mě přtel zrovna moc nepomáhal (byl a je neustále v práci)a zvládnout se to dalo krásně a ještě si člověk odpočinul s děckem. Prostě i při tom, když je vzhůru, ale je to ještě takovej ten ležáček, tak se dá dělat spousta věcí - vařit(jako né jídlo o 5ti chodech, ale třeba polívku, nebo něco jednoduchýho), žehlit, vytírat a bůh ví co ještě a přitom na něj normálně mluvit, ukazovat mu všelijaké blbosti a tak. Však všechny ty domází práce nezaberou tolik času, na kolik vypadaj. Paní na úklid určitě nemám, sice to občas vypadá, že by byla potřeba, ale zvládnout se to dá v pohodě. Ale je teda fakt, že pacipaci jsme spolu nedělali, páč vždycky, když jsem začala, tak se na mě malej podíval jak na něco, co by mělo být přinejmenším v zoo a následně spustil řev, a přestal až když jsem se přestala snažit mu tyhle podivnosti vtlouct do hlavy. A nuda to je právě v tom, že vlastně jakoby není ten "plnohodnotný" kolega do diskuze. Prostě si s ním člověk moc nepokecá a tak se může jenom dohadovat, jestli se mu něco aspoň trochu líbí, nebo ne. Co zrovna ho bolí, nebo nebolí a jak moc, prostě umí jenom bulet a to není vždycky 100% srozumitelé. Když už práskne dveřma a odejde, tak to člověk i beze slov pochopí, ale když jenom leží a bulí, tak třeba já nevěděla nikdy úplně přesně, jestli chce být jen chvíli sám, nebo se dožaduje větší pozornosti. Tož to fungovalo stylem pokus-omyl. Takže já jsem teď nadmíru šťastná, že už tohle nemluvněcí období za sebou, jsem si dost oddychla. :-))