Přidat názor k článku Když je v rodině špatná komunikace...

Nejsem sice Ivule, ale s tím "být proti předporodním kurzům" to mám asi takhle:
Jsem všema desíti pro předporodní kurzy. Neštěstí ale je, že standardní předporodní kurzy ve velkých porodnicích nebývají odborně na výši. Nicméně čím míň toho člověk ví o tom, co se s ním při porodu bude dít, tím větší riziko, že bude panikařit a že to bude vnímat špatně.
Každému bych přála předporodní přípravu (protože tomu se kurz říct nedá, šlo o dvě individuální sezení), kterou jsem měla já. Šitou na tělo, s tím, že nebylo třeba opakovat věci, které znám, naopak mi velmi sedly věci, které měla dotyčná dáma z praxe zažité (až se budete cítit tak a tak, budete mít možná pocit, že už to nejde vydržet, ale vězte, že právě v tu chvíli už to nebude trvat dlouho, protože tyto pocity znamenají, že se právě děje to a to...)
Vzhledem k tomu, že jsem měla z porodu po vícero odstážovaných porodech v jedné nejmenované středočeské porodnici panickou hrůzu, dokázala se mnou tahle příprava udělat divy. Přestala jsem se bát, získala jsem sebedůvěru a začala jsem se těšit.

Nicméně když jsem pak přišla na "předporodní kurz" k Apolináři, kde mladinká a žalostně nevzdělaná porodní asistentka neustále podpírala svá dvacet let přežitá tvrzení tím, že "to je všeobecně známé" nebo "že to říkal pan profesor", měla jsem co dělat, abych udržela vážnou tvář, a nebyla jsem tam taková sama. (Naštěstí mě tahle holčina u porodu minula...) Neštěstí takovýchto porodních kurzů je v tom, že ti tam namluví spoustu nesmyslů zabalených v úhledném odborném obalu, a pak už nepochybuješ o ničem... Ani o tom, že někdo jiný než ty ví, jak máš dýchat, například...