Přidat názor k článku Dítě by si mělo hrát

Chápu, že u některých aktivit je nutný už předškolní trénink, zvlášť pokud je dítě nadané - např. balet, krasobruslení apod., nicméně o tom článek nehovoří.
Jak tedy zaměstnat dítě předškolního věku?
S autorem souhlasím v tom, že děti si mají hrát. Jo, já si hrála taky, hrála jsem si poměrně dlouho, byť některé mé hry se dětským i v předškolním věku příliš nepodobaly (co chcete po poněkud přemoudřelém děcku s bujnou fantazií, které obdivovalo Vinnetoua. Právě ve svých netradičních hrách vidím počátek své osobnosti, vlastně si hraji dodnes, ale místo panenek a lopuchových listů (má oblíbená ,,hračka") píšu, nebo se psát pokouším. Jsem ráda za svou předškolní svobodu hry, i když kdybych si nehrála sama (nechodila jsem do školky a dodnes mi to chybí) jsem možná o třídu výš..Obecně mi však připadá, , že dětem, kterým byla hra nějak drasticky odepřena chybí právě ta fantazie a svoboda projevu. Což vidím i na své drahé malé, teď už tedy školácké, příbuzné, která s hračkami prováděla věci, že by se jeden divil. Citlivé ďouče, jež teď řekne všechno, máloco jí překvapí. Děti si s panenkami jen na maminku a vaření nehrají, často kopírují i netradiční situace ze života dospělých. Určitě to souvisí s vnímavostí, děcko se právě pomocí hry vyrovnává i s náročnější životní situací, kdy si dospělí myslí, že taková osůbka jejich trable přece nemůže vnímat. Berte to jako povídku spisovatele a hru dramatika. Ti také zpracovávají to, co se jich dotklo. Samozřejmě, lehká nadsázka, ale základ odpovídá. Hra není ulejváčská, zbytečná. Možná odvážné tvrzení, ale toť můj osobní názor. Hru ano.
K těm kroužkům..nedovedu si představit, že bych např. čtyřletou holčičku vedla na trénink cvičení apod., nevím, prostě mi to nějak nesedí. Zato si dovedu představit, že cvičí a cvičí s chutí například v kolektivu dětí ve školce, právě v rámci nějaké té hry, kdy ještě nic striktně nemusí, ale hodně může, nebo cvičí, skáče a tancuje doma před zrcadlem a rodinou.Možná je to další neobjektivní názor, já sama měla odmalička problémy s autoritou, s tím abych nějak zapadla a do konce střední školy jsem nechápala smysl bodování a porovnávání v tělocviku. Jednoduše mi ale nepřipadá dobré tak malé dítě nějak cíleně nutit do činnosti, zvlášť pokud opravdu, ale opravdu nechce. A výjimečně nadané děti si většinou aktivitu zamilují už ve velmi nízkém věku, kdežto holčinu/kluka průměrného nadání to může začít bavit později, nebo si vybere něco úplně jiného.
Kolektivní trénink..na ten jsou citlivé i starší děti, viz. právě malá příbuzná, jinak sportovně velmi nadaná, které nesedl kroužek, nějaká kolegyně i instruktorka si asi také rýpla a ona se domů nadšená rozhodně nevracela. Školačka! Dušička dítěte je citlivá, ale to každá pohodová máma, ségra, babička...každý táta..ví.
Něco jiného je nástup do školy. Během 1. třídy je už dítě schopno říct co by ho bavilo a pokud ne, neuškodí nějaký ten pokus, omyl, rošťák se ve valné většině případů chytí a je jedno jestli skončí u modelářství, houslí nebo volejbalu, tedy mělo by být jedno..různé prapodivné ambice, kdy si chce rodič prostřednictvím malého umělce na trénincích fotbalu něco splnit nekomentuji:)
V tomto období už ale vzniká vazba na různé činnosti, nehledě na to, že děcko se nenudí a tráví aktivně čas. Z účastníka kroužku kreslení malíř vyrůst nemusí, ale může...V pubertě s celým malováním také snadno praští, to už je jeho věc. Ale šanci, šanci by už teď dostat měli..protože, když jak nadměrně tak průměrně nadané děcko během základky zakrní nebo se nudí, je to velká, velká škoda...Uf, už jsem zase jinde.
Prostě..fandím předškolákům hračičkám a hračičkářkám..
P.S: Když ale malá princezna nedá pokoj a celé hodiny vytáčí v obejváku neumělé piruetky, asi na tom baletu něco bude..:)
P.S.2: Jo a různé skládačky, puzzle apod. jsou v podstatě také hračky a děti se zároveň učí..Škola hrou..to je také v poho, ne?:)