Stáňo, ve filmu Hodiny zazněla krásná věta "každému jen tolik, kolik unese".
Micka píše, že byla vyřízená, že už nemohla. Její manžel ji úžasně podržel, převzal péči o dítě, které bylo příčinou její strašné únavy, a pečoval o něj po svém.
Takový manžel je obdivuhodný, Micka prostě potřebovala pomoci, nedokázala už o řvouna pečovat. Je prima, že na něj nezačala být agresívní a pod.
Já toto od manžela nepotřebovala, ale doufám, že by to pro mě udělal - určitě bych mu za to poděkovala.
Prostě to není o tom, zda se mimi trápí pláčem nebo ne, ale o tom, že ta máma už nemůže...fakt nemůže...kdo zažil, že už OPRAVDU nemůže, ví. o čem mluvím.
Předchozí