Nas maly zacal plakat uz v porodnici a plakal stale, pak vysilenim usnul (tak 2x denne), a jak se probudil, opet plakal. Prestavkou bylo jen kojeni, a pak vse nanovo. Cely den jsme ho chovali (pres den ja a pak, kdo prisel z prace, abychom se stridali), zpivali, mluvili, broukali, houpali, vazali do zavinovacky a zase rozvazovali, prikryvali, odkryvali, prebalovali, cvicili s nozickama, davali kapky na prdiky, ja kojila a stale to bylo stejne. Nejhorsi to bylo vecer, to neplakal, ale RVAL, az se uplne urval a usnul (spis padnul). Mela jsem nervy uplne nadranc. Muj manzel dokonce sam dojel pro mou maminku, aby byla se mnou doma a ja se trosku vzpamatovala, protoze mel obavu, ze se opravdu zhroutim. Ja - racionalni clovek, ktery, kdyby mu to nekdo vypravel, by si rekl: "no jo, to urcite, to je nejaka hysterka.....:)". Nevim, jestli je detsky plac normalni nebo nenormalni, jestli se da naucit nebo neda, ale pro me bylo nejhorsi to, ze uz jsme vyzkouseli vsechno a nic nepomohlo. Mela jsem pocit, ze jsem matka k nicemu, ze nase dite trpi a ja mu nemuzu pomoct. Na experimenty "nechame novorozence brecet, chce jen nasi pozornost" - no, to by me ani ve snu nenapadlo.
Předchozí