Petro, souhlasím s tebou, co se přístupu pacientů týče, ale moc bych to nezevšeobecňovala. Lidé k lékaři mnohdy radši nepůjdou, léky brát jen tak nebudou. Pak ale dorazí, až je na nějakou šetrnější léčbu pozdě. Homeopatika uznává hodně lidí, ale farmaceutičtí obři je převálcovávají. Léky prostě zabírají HNED a lidé si v tu chvíli ty vedlejší účinky neuvědomují.
Já osobně volím zlatou střední cestu. Když je mi ouvej, antibiotika spolykám. Očkování taky uznávám, díky němu v ČR vymizely určité nemoci (bohužel se sem opět dostávají třeba s přistěhovalci). Ale třeba při bolení hlavy si jdu radši lehnout. Jsou však mezi námi lidé, jimž jejich závažné nemoci umožňují žít dál díky právě klasickým lékům.
Ve školách se děti učí jíst zdravě (ale v jídelnách by např. místo luštěnin vyžadovaly hamburgry a hranolky s tatarkou), učí se hýbat, a to nejen při tělocviku (ale pak vidí, jak se tatínek večer sesune do křesla k televizi, případně k počítači). S takovými vzory učitelé těžko bojují. Nevím, co jsi myslela aktivním řešením vlastních problémů u dětí. Pokud se to týká výuky, děti se vlastně každodenně setkávají s problémy a řeší je, pokud je to záležitost osobnosti, pak je to spíš úkol pro psychologa.
Předchozí