Uf, zabatko, ty jsi mi rozhodila hormon. Brecim tu jak zelva, asi taky proto, ze mame taky Misu, jen o malicko starsiho a na fotkach vypada uplne stejne jako ten vas. Je mi lito, ze ja si sve materstvi se zdravim (doufam) synkem ani moc neuzivam prave proto, ze mam doslova fobii z toho, aby se nejaka vada neobjevila ci se mu neco nestalo. Jizda autem je pro me doslova utrpeni. Opravdu jsem pred porodem ani nepomyslela na to, ze protipolem radosti z mimina bude ten strach o jeho zdravi a budoucnost a vazne se obavam, aby se to na nem nepodepsalo, abych byla jednou schopna ho pustit s kamarady na kolo bez toho, abych doma umirala strachy. Je mi to moc lito, cim prochazite a preju hodne stesti a obema krasnym detem jen to zdravi, lasku a peci dobrych rodicu uz maji.
Předchozí