Přidat názor k článku Hlavně ať je zdravé ...

To co jsem si od tebe přečetla považuji za docela hnusné a podpásové. I kdyby to všechno byla pravda, tak styl, jakým to prezentuješ je naprosto otřesný. A pokud by jsi chtěla někoho přesvědčit, tak tímhle stylem nemáš ani mizivou šanci na úspěch.
Stránky, které cituješ znám, znám hodně materiálů tohoto typu. Jsem totiž bývala vegetariánka z rodiny hodně fanatických vegetariánů. Cca do osmi - devíti let jsem ale maso dostávala ve školních zařízeních, pak jsem tam přestala chodit. A protože mi maso nechutnalo, tak jsem zcela přirozeně přijala model své rodiny. Nikdy jsem ale nedokázala takhle fanaticky bojovat za zvířátka, už proto, že jsem většinu svých prázdnin trávila na vesnici a pomáhala v družstvu, takže jsem si sáhla na realitu.
Kolem osmnáctého roku jsem začala mít velké potíže s imunitou, hormonální hladinou a celkově jsem byla nevyrovnaná a protivná holka. Vysokou školu jsem absolvovala v podstatě v horečkách a jenom díky pár jedincům, kteří mi i přes mé nálady dokázaly pomáhat a držet mne nad vodou. Je zajímavé, že to byli masožravci a vegetariáni se vzmohli akorát na kázání o čajíčcích.
Týden po promoci se mi zabil tatínek v autě a maminka dva dny po jeho pohřbu zemřela na rakovinu mozku. Já jsem se najednou ocitla úplně sama, zdravotně i psychicky na dně. Navíc jsem pracovala doma a do firmy chodila jenom jednou týdně. Takže jsem propadala hlouběji a hlouběji do deprese.
Po pár týdnech jsem se ocitla na "samotě u lesa" v rodině mého kamaráda - masožravce. Kluk, co mne držel nad vodou na studiích, mi prostě zapakoval věci a odvezl jako nového podnájemníka k nim domů. Že stejně hledají do garsonky v podkroví podnájemníka. Prý je to lepší, než se nechat převézt na psychiatrii. A slíbil mi, že jeho rodina mi do životního stylu a hlavně stravy kecat nebude. A nekecala. Po roce byla svadba, já jsem v té době v tchýni cítila spíš milující maminku a ona se tak i chovala. A moc jsem si cenila toho, že mi skutečně nikdy nekecala do života. Občas jsme se o ledasčem bavily, ale vždycky zůstalo u diskuse, nikdy na mne netlačila, abych změnila návyky. I přes to, že jsem se zdravotně hodně zlepšila (a dál byla vegetarián) jsem měla potíže s imunitou a menstruací. Pak přišly tři potraty a příšerná deprese. A jak jsem si pročítala hromady lékařských knih o těhotensví, otěhotnění a potratech, tak jsem se rozhodla, že zkusím radikálně změnit výživu. Začala jsem jíst maso, kuřecí a králičí, občas vepřové a tak dvakrát do roka i hovězí(to jediné není z našeho dvorka). Nejím maso každý den, vedu doma italsko-vegetariánsko-českou kuchyni. Mám dvě zdravé děti, které zatím neví, co je to chřipka, rýma, kašel, průjem a jiné "školkové" nemoci. Imunitu mám excelentní, pět let jsem nezastonala a jsem normální veselá mamina. Jo a jsem i vrah - toho králíka si totiž v klidu sama klepnu, stáhnu a vykuchám, pomáhám při zabíjačce a i kuřata si umím připravit....

Nechci tvrdit, že vegetariánství je špatné, ale tvrdím, že pro můj organismus nebylo to pravé. A nikdy jsem nepotkala takové jídelní fanatiky z řad masožravců, jako z řad vegetariánů.