Přidat názor k článku Dopis

Potesilo me, ze jsme nebyli zvlastnosti. Ja i moji sourozenci jsme chodili pravidelne a radi za babickou a dedeckem. Travili jsme s nimi prazdniny, vikendy na chalupe. Prave s dedou jsem chodila brzy rano na houby, pocitala vrany v parku, poslouchala zajimave historky z jeho mladi a hlavne se ucila vsechno, co mi deda daval. Babicka mi zpivala pisnicky pred spanim, pekla pro me boruvkovou bublaninu a taky usila saty na muj prvni karneval. Ja jsem je vzdycky milovala a oni me. Posezeni u nich pro me bylo rozhodne spis poctou nez povinnosti. Vzdycky mi se vsim pomohli a ja zase jim. Do poslednich chvil jsem si jejich pritomnost uzivala a dnes mi hrozne chybi a neni dne, kdy bych si na ne nevzpomnela...
Budu se snazit, aby muj broucek mel podobny vztah s jeho prarodici. Aby je znal, mel rad a travil s nimi stejne krasne chvile, jako ja kdyz jsem byla mala. Prijde mi, ze kdyby tomu tak nebylo o hodne by prisel a to je preci skoda!!!