Přidat názor k článku Císařský řez na přání

Milá Kiki,
z toho co píšeš je jasné, že asi nejde o nějaký běžný strach, který se dá zvládnout. Nejsem psycholog ani psychiatr, jen Ti chci napsat pár řádků, které Tě možná povzbudí a dodají sílu odhodlat se k tomu krásnému - a to je početí, těhotenství, následný porod a mateřství!
*
Já jsem vždycky po miminku moc a moc toužila, ale odkládala to kvůli práci. Tu mám stále, sice né v takové míře jako dříve, ale s babiččinou pomocí jsem se nemusela vzdát ani své práce, kterou mám ráda. A navíc mi k tomu přibyl nádherný a ten nejúžasnější cvrček jakého jsem si mohla přát :-) Ano mám dvouletého synka Mikiho, kterého jsme si "vyrobili" po půl roce snažení. Nikdy jsem nepředpokládala, že by měl být můj porod nějak komplikovaný, protože celá rodina rodila v pohodě....moje máma (3děti) a o rok starší ségra (3děti) vždycky po porodu říkaly, že by mohly klíďo rodit každý den...s nadsázkou pochopitelné. Ale věřím jim, že to měly opravdu bezproblémové.
*
Já se ale také bála! Také jsem uvažovala o císaři, ale všechny přečtené knížky mě ujistily v tom, že to není dobrý nápad! Můžu Ti říct, že každá žena se bojí porodu! A jak to tedy nakonec dopadlo u mě? Přenášela jsem 10dní a monitor už byl špatný. Lékaři se proto rozhodli pro vyvolání porodu. Přišla jsem si s taškou v pohodě do porodnice a na otázku porodní asistentky jestli se bojím, jsem jenom s úsměvem na rtu odpověděla, že ani ne, že nějak ven přeci musí :-) Nevěděla jsem co mě čeká, ale jedno jsem věděla s jistotou - na svého syna se moc a moc těším a až ho udržím v náručí, tak to bude zajisté to nejkrásnější, co do té chvíle prožiju.
*
Nejvíce jsem řešila tu potupu na porodní koze, klystýr, holení a hlavně, co jestli ze mě při porodu něco vyjde (jakože bych se po). Všichni mi říkali, že to řeším zbytečně.....a?....měli pravdu! Na sále jsem byla od 7- 16,40. Zhruba od 10ti v minutových kontrakcích. Nebudu Ti lhát - bolelo to, byla jsem ráda, že se můžu vždycky na pár vteřin zhluboka nadechnout a funět si dál.Kdyby ze mě v tu chvíli něco vyšlo, tak by mi to bylo skutečně šumák!:-) Bohužel ten finiš na mě nečekal takový, jaký jsem si ho představovala. Celou dobu jsem byla připojená na monitoru, kvůli ozvám. V 16,40 jsem byla pouze na 2cm a epidurál mi odmítli dát...malému v tu dobu ale začaly rychle slábnout ozvy a bylo rozhodnuto - akutní císař!
*
Byla jsem hrozně zklamaná a připadala si v tu chvíli jako ta nejneschopnější ženská, která není schopná ani porodit. Poporodní depka, neustálý pláč, teploty a velká bolest břicha kvůli které jsem se nemohla ani narovnat.Je pravda, že to trvalo jenom 14dní a potom už jsem byla v pohodě. Když jsem ale viděla ženy po normálním porodu, hrozně jsem jim záviděla!!! Mohly se starat o své dítě, zatímco já ležela na Jipce a měla pocit, že jsem ta poslední, která uvidí své dítě. Čas to všechno smazal a já věřila, že druhý porod bude "normální".
A jak to vypadá???
Moc bychom pro Mikíska chtěli sourozence! Otěhotněla jsem první měsíc....ale asi to tak nemělo být a těhoteství zamlklo. Na hlavní stranu jsem psala článek "Zpověď". Není to taková hrůza...vím, že to potkává nesmírné množství žen, ale víš v čem je ten "vtip"? Včera jsem se dozvěděla, že je pravděpodobné, že to bylo kvůli císaři!!!!!
*
Řez na děloze se mi totiž pravděpodobně ani po dvou letech úplně nezahojil. Zůstala mi tam zatvrdlina, ve které se nedělá sliznice. Plod tak neměl šanci rozpínat se dál, jak by potřeboval. Ani revize, která mi teď měla dělohu vyčistit tak nebyla úplná....části embrya pravděpodobně zůstaly v jizvě. Je to hrozné....nejsem těhotná, ale hcg (těhotenský hormon) mám stále vysoký a pravděpodobně budu muset podstoupit revizi znovu.
*
Můj příběh nemá za cíl Tě vyděsit. I když připouštím, že já vyděšená jsem, protože nevím, jestli císař nezpůsobil to, že už nikdy nebudu moct mít děti. Chtěla jsem jenom, aby sis uvědomila rizika, která bys musela podstoupit císařský řezem!
Nesoudím Tě! Lituji Tě, že máš v sobě tak velký blok, který asi nedokážeš sama překonat. Pokus se o to alespoň s nějakým odboníkem. pokud se Ti to nepodaří, přeju Ti i ten císařský řez....každý porod je totiž jiný, ať už klasický nebo formou operace. Na konci je ale většinou něco úžasného, o co by ses neměla nechat ochudit.

NIC krásnějšího a smysluplnější než dítě Tě nikdy nepotká!
Hodně štěstí v životě
Ti přeje
Piki