Přidat názor k článku Krátká úvaha o "hnědých" dětech

Na Giddense moc nedejte. Do pádu berlínské zdi propagoval ideály studentských revolucionářů z r.1968 o dokonalé beztřídní společnosti, chudinka malý utištěný salónní revolucionář trpící v nesvobodné západní společnosti a s nadějí vzhlížející ke slibným sovětským komunistickým zítřkům. Od 90.let neochotně připouští, že byl příliš optimistický a teď propaguje multikulturalismus a ohleduplnost ke každému režimu kromě bílé křesťanské civilizace, ta je totiž prohnilá a hanebná a musí být spasena třetí cestou podle jeho vlastních návrhů. Má sice smůlu, že do dvou let po sepsání každé jeho nové knihy světový vývoj ukáže, že jeho představy jsou nereálné a naivní, ale má dodnes slušný čtenářský úspěch u generace ´68, která si odmítá přiznat své bludy.
PS Můj názor je, že každý člověk je dílem Božím a můj bližní a já nejsem oprávněna posuzovat jeho rasové charakteristiky, které mu Bůh dal.