Přidat názor k článku Tabulky, tabulky, kdopak vám dal hlas?

Maminky, nedejte prosím na tabulky! Můj starší syn lezl nejprve dozadu (já byla taky ráček), pak přišel na to ,že je to dopředu lepší. První krůčky se mu povedly ve 13 měsících, ale stále ještě raději lezl po čtyřech, samozřejmě seděl, chození začal preferovat tak v 15 měsících. Za celou dobu mě nenapadlo, vodit ho za ruce, nehledě na to, že lezenín se mu zpevňovaly zádové svaly.
Chtěla bych uvést dva příklady ze svého okolí: Jeden chlapeček se už v 7 měsících sám v postýlce postavil a brzy na to začal sám chodit. Když jsem viděla jeho nynější chůzi (jsou mu 2 roky), připadala mi poněkud toporná až prkenná, vypadá to , že tím, že vynechal lezení, neumí pořádně ohýbat koleny. Já bych to viděla na rehabilitaci. Druhého mého malého známého vodila velice brzy celá jeho rodina za ruce, všichni se k němu hrbili,když ho nechali na zemi, vztekal se, jinak se pohybovat nechtěl. Dlouho potom ještě chodil po špičkách.
Myslím, že plno rodičů chce něco uspěchat, protože "sousedův kluk je napřed". Věřím, že převládají rozumné maminky, které ví, že není důležité, kdy to či ono naše dítko zvládne, ale to, aby si prošlo všemi fázemi svého pohybového vývoje a mělo spontánní radost z pohybu.