Přidat názor k článku Holčička nebo chlapeček?

Proto to píšu, že díky těm řečem se cítím nespokojená i sama se sebou, že se nechám rozhodit. Možná jsem přecitlivělá, ale když mi opakovaně někdo něco tvrdí o tom, že kluk by byl lepší, tak se cítím se svým nesouhlasným názorem sama, v opozici. Taky bych byla ráda, kdyby mi bylo jedno, zda můj názor někdo sdílí nebo ne, ale tím, že jsem v opozici i ve vlastní rodině, tak je to pro mě prostě nepříjemný pocit. V žádném případě to nemělo vyznít tak, že se z toho hroutím nebo ty lidi na potkání likviduju. Ani si nemyslím, že můj muž by měl problém se sebehodnocením a vázal ho na kluka. Prostě jen pochází z rodiny, kde si otec povídal a věnoval se klukovi a matka dceři, a to opravdu pro mě až nepochopitelně bez vyjímky. Z toho asi v podvědomí cítí, že skutečným parťákem může být jen kluk. Dceru ale miluje, jezdí s ní na kole, chodí na procházky, když cokoliv vyrábí nebo jen tak kutí, malá podává přístroje a pomáhá, oba je to hodně baví. Baví je být spolu. Kluk parťák je u něj hodně předsudek, ale dost zakořeněný a zřejmě neodbytný, a dost podporovaný hláškami tatínků, co mají syna.