Já jsem zase poslouchala celou dobu: To budete mít páreček. To se vám to povedlo. Budete rodina.
Páreček ve mě vyvolával asociaci párku s horčicí a bylo mi nevolno. O povedení jsem neuvažovala, já jsem chtěla první kluka, aby holčičku bránil (já vím, jsem naivní) a za rodinu jsem se považovala už když jsme byli sami s manželem.
Já zkrátka myslím, že hloupé jsou všechny tyhle komentáře.
Ono stačilo i výkřik v rodině: "Na podzim? Co jste si to vymysleli, děti se přece rodí na jaře!"
Na druhou stranu jsem rozesmála odpovědí všímavého souseda, který mě potkal a říká: "Jé, vy čekáte miminko, kdy to bude?" a já - za týden až tři. Odcházel kroutil hlavou a pořád jen "týden až tři?"
Jediný, kdo mě doopravdy překvapil byl manžel. Který "chcandu" nesl až do porodu těžce. Po narození už to bylo samozřejmně to nejúžasnější dítě.
Jenže když jsem mu při druhém těhotenství řekla, že to bude kluk a čekala aspoň jednou radost, tak byl zaražený celý večer a jen opakoval: "Co s ním budeme dělat, vždyť s holkama už to máme tak hezky nacvičený?" :))
Taky si zvykl :)
Předchozí