Přidat názor k článku Tabulky, tabulky, kdopak vám dal hlas?

Chápu, že jsi "mírně nervózní", jsou to normální pocity, za které se nikdo nemusí stydět. Tvůj syn podle toho co popisuješ je asi více opatrnější a bude mu trvat možná delší dobu než nalezne potřebnou sebejistotu. Moje dcera na sebe byla také od malička více opatrná, než aby se bezhlavě do něčeho pustila, vždy si to dvakrát rozmyslela. A zůstalo ji to dodnes (6 let), výhodu to má v tom, že zas nemívá tolik odřenin, boulí, úrazů, jako její vrstevníci. Já jsem teď také "mírně nervózní", narodil se mi totiž podle slov neuroložky "lenoch" (skoro 12měsíců). Na roce se dokáže jen plazit, zatím, cvičíme, chodíme na rehabilitace, bojím se, že snad nikdy nebude chodit nebo aspoň sedět...když vidím ostatní mamky se stejně starými dětmi, jak už vesele pochodují po trávě, cachtají se v bazénech, je mi smutno a tiše závidím. My většinou jen ležíme a teď se konečně i trochu plazíme, ale do sedu nebo do stání to má ještě daleko. Kočárek mám také stále upravený na hluboký, ale už se do něj skoro nevejde a lidi se už také pousmívají, jak mu z něj koukají nohy :). Jenže na sednutí ho také nemůžu dát, prtotože vím, že se to nesmí. No, nezbývá nám asi, než trpělivě čekat a snažit se je v jejich vývoji co nejvíc podporovat.