Dobrý den,
termín máme za pár dní a mám přesně ty samé zkušenosti i stejné pocity z poznámek lidí kolem sebe. Máme holčičku 20.měsíců a budeme mít druhou. Obě děti jsou vymodlené (a počaté pomocí asistované reprodukce), a musím říct, že po období, ve kterém nevíte zda se Vám vůbec povede mít miminko je potom holčička i chlapeček ZÁZRAK!!! Je to jedno!! Hlavně že je tady s námi (nebo ještě v bříšku) a těšíme se strašně moc. Přesně proto, jak se nás lidé ptají na chlapečka/bratříčka pro malou, mě vadí se s nimi na toto téma bavit. Vůbec nevědí jak velikou radost jsem měla a mám vždycky, když vidím svou holčičku na UTZ, jak dělá obličejíky, cucá si pěstičky a zkrátka je kouzelná... Když jsme před pár týdny na UTZ po dlouhém okukování miminka zjistili ženské pohlaví, nebyla jsem si mic jistá reakcí manžela, jak se bude tvářit (zda není ten tlak okolí tak deformující a nezasáhnul ho také...)
Jeho reakce byla mnohem nadšenější než má: "...druhá holčička je báječná!!!" a bylo vidět, že to myslí vážně, oči plné lásky k nám všem (holkám), prostě táta od rodiny... Moc ho za to miluji a děkuji mu, že mě nenechal pochybovat o své schopnosti (neschopnosti) porodit chlapce, takové myšlenky mě díky tomu ani ve snu nenapadají. Nosit život je prostě dar, dělá mi radost a nenechám si jí kazit žádnými hloupými připomínkami lidí, které sotva znám a co jim je do mě a mých dětí... Tak to vidím já :-)) Helena
Předchozí