Přidat názor k článku Holčička nebo chlapeček?

Když jsem přišla před 7. lety do jiného stavu, tak jsem se děsně těšila, Bylo to něco nového. Vůbec jsem neřešila, jestli by to měla být holka nebo kluk. Manža by sice raděli kluka, ale nijak víc to neřešil. Z mojí strany rodiny to také nikdo neřešil.Všichni se "prostě" těšili. Ovšem jsme dost tvrdě narazili u maminy manžy. "Tchýně" je pro mě dost děsný slovo, ale v tomhle případě to docela sedí. Ta rezolutně prohlásila, že to musí být kluk, protože ona taky měla dva kluky. No a co, právě proto by snad měla chtít holčičku, né? Ale opak byl pravdou. Stále nás neúnavně přesvědčovala že jen kluk je to pravé ořechové, protože kluci jsou prostě lepší. Nevím jak na to přišla, protože si s oběma raubířema dost užila. No, došlo to tak daleko, že jsem si toužebně začala přát holčičku. V půlce těhu, na ultrazvuku, mi dr. řekla, že co se týče pohlaví, tak že nic nevidí a tudíž by to mohla být holčička. Od toho dne jsem se "na tu naší holku" moc těšila. Sice sama, protože jsem nikomu, ani manželovi, neřekla co by to mělo být a na všechny zvídavé otázky okolí odpovídala, že vím, ale nepovím. Tchýně si pořád vedla svou, že naštvala i mého muže a prohlásil, že teda doufá, že to bude holka, prostě mámě najust.
Ta se ale nedala, a když už nám něco pořídila, tak striktně v modré nabo zelené barvě. Na můj dotaz" ale babi, co když to bude holka, tak budete děsně zklamaná ?" odpovídala mávnutím ruky a s tím, že ona ví přesně co budeme mít, protože i její druhý syn má kluka. No a co se nestalo, jednoho únorového rána se nám narodila ta "nejkrásnější" holčička na světě. Hned jak to bylo možné, tak manžel volal hrdě mamině, že máme krásnou a zdravou holku...
Reakce tchýně mi pak doslova vyrazila dech.... Se slovy " hmmm, tak jste si jí vymodlili" mu položila telefon!!! Jaj, to to zabolelo. Za dva dny mi od ní přišla SMS - " až bude brečet, tak mi zavolej". Obratem jsem odpověděla, že až bude brečet, tak budu mít určitě jiné starosti než jí volat. S tím naše sporá komunikace ustala. I když už jsme měli malou princeznu, tak dál kupovala tvdošíjmě modré věci, jako by to ještě šlo zvrátit. Dnes, když na to přijde řeč, tak nic z toho nepřizná a tvrdí, že ona by něco takového nikdy neudělala. No, co vám budu povídat.. od té doby jí " nemusím ".
Jinak, za pár dní se Barušce narodí na 90% bráška, tak snad bude tchýně už spokojená....