Když jsem čekala třetí dítě po dvou holkách (nevěděla jsem jaké pohlaví čekáme, vždycky jsme se nechali překvapit) jsem byla taky dost unavená z věčných otázek a poznámek typu "te""d zkoušíte toho kluka, že?" Když byla třetí dcera na světě, byli zas všichni přesvědčení že máme třetí dítě vůbec jenom kvuli tomu, že jsme chtěli kluka. Te""d uvažujeme o dalšim děcku, a už te""d se netěším na tytéž poznámky, a nikdy nikdo už neuvěří že jsme chtěli prostě jen dě""tátko. Podotýkám, že jsem si tohle nikdy nevyslechla od rodiny, vždycky to byly "milé" paní které si chtěly popovídat a děti jsou holt vděčné téma. Ne že by mi to samo o sobě vadilo, je to jen strašně unavující, když odpovídáte furt na totéž, klidně 4x týdně cizím lidem.
Mmch, tchýně nedávno při rodinné oslavě na dotaz, jestli by si nepřála toho vnuka (švagr, manželův bratr, má měsíční holčičku), řekla, že "by to byla přece škoda když ty naše kluci dělaji tak krásné holky"
Předchozí