Přidat názor k článku Holčička nebo chlapeček?

Ahoj holky.
Článek jsem četla, a když teď tak pročítám Vaše reakce, nedá mi to, abych se nepřidala.

Svého manžela jsem si vzala, když jsem byla na začátku čtvrtého měsíce těhotenství. Byl tím budoucím miminkem doslova nadšený, a s ním i skoro celá jeho rodina. Všichni z jeho strany chtěli kluka, aby měli následníka rodu. Na UZ cca v polovině čtvrtého měsíce (asi 14 dní po svatbě) nám pan doktor řekl, že čekáme princeznu. Když to zjistil, s nikým tři dny vůbec nemluvil, ani se mnou ne. Pak mu ale známí řekli, že podle UZ čekali kluka a mají holku, a on začal věřit a začal se zase těšit. Narodila se nám Karolínka. Když jsme nebyli sami (když přijela návštěva, nebo lépe-někde před cizími lidmi) byl vzorný rozmazlující otec. V opačném případě si Káji ani nevšiml. Když jí bylo 5 měsíců, náš vztah zkončil. Odstěhovala jsem se i s Kájou k našim a za rok jsme se rozvedl. Od těch jejích pěti měsíců jí viděl v den jejích 1.narozenin (na cca 5 minut), pak v patnácti měsících (musela jsem ji vzít k soudu, protože jsem neměla hlídání), a pak ve dvou letech, kdy ji ukazoval kamarádům - z dálky na ni ukazoval prstem a chlubil se, jak má krásnou holku, ale k nám nepřišel. V září jde Karolínka do první třídy a její "táta" ani neví, jak vypadá, jestli jde do školy nebo má odklad, co ráda dělá, jaká je...Nic z toho neví ani nikdo z jeho rodiny.
Mám strach, až se mě jednou na něj zeptá...
Když jí byly necelé 4 roky, našla jsem si přítele. Kája byla ze začátku žárlivá (do té doby mě měla jen pro sebe a nemusela se dělit), ale srovnala se a dnes je v pohodě. Loni v srpnu dostala sestřičku Nicolku a mému příteli začala postupně, sama od sebe říkat TATI...
Nedávno se zeptala, jak to, že když ona byla malá, tatínka jsme neměli, a teď, když je Niki malá, už ho máme...odpověděla, jsem, že jsme prostě hledali toho pravého...jen jsem zvědavá, na jak dlouho jí tahle odpověď uspokojí...

Nechci se nijak litovat, jen bych tímhle "příspěvkem" chtěla říct pisatelce článku :
Pokud Tvůj manžel stojí za Tebou, má rád Tebe i Vaše děti (i když jsou to "jen" dcery), buď za něj vděčná, a nemysli na to, co říká okolí. Ten můj byl schopný ji opustit a doslova se na ni vykašlat, protože není Dušan, jako on...