Přidat názor k článku Záchvaty vzteku

Náš malý (19měs.) má záchvaty od 10. měsíce, kdy jsme byli na očkování, u doktorky poprvé ztratil vědomí, byla to chvilička, ale pro mne šíleně dlouhá doba, kdy nabíral na pláč, ale nerozplakal se, jen měl otevřenou pusinku, nemohl dýchat a zmodral a na chvíli omdlel, doktorka ho proplácávala po tvářích, ale on vůbec nereagoval, pak se opět postupně rozdýchal, ale já již myslela, že odchází, že umírá... MOžná 20 sekund bez dechu a šíleného ticha a pak mdloba. Takže pokud tu někdo píše, že by nikdy nedopustil to, aby mu dítě šlo až do bezvědoví, nedokáže si představit, jaká chvilka vzteku k tomu stačí. Doktorka nás poslala na neurologii, kardio, vše o.k. - diagnoza afektivní záchvat. Od té doby máme pravidelně tyto záchvaty (někdy 1x týdně, někdy častěji), snažíme se s manželem omdlení předcházet, radili foukání do pusy, poplácání, sprcha, postříkání rozprašovačem, nic z toho moc nefungovalo, nejvíce opravdu funguje to pevné objetí ode mne-mámy. Nechat ho v místnosti samotného a odejít už jsem také zkusila, omdlel, slyšela jsem hroznou ránu a běžela tam se strachem, co se mu stalo. Jsem s ním téměř stále, takže nejlépe poznám, kdy to na něj jde, musí se reagovat hodně rychle, ale i tak občas je ten záchvat až do bezvědomí. Poslední týden je to horší, v sobotu měl jen za dopoledne záchvaty 4, včera 2, dnes 2, jen mu jde např. manžel umýt ruce po jídle, nebo si zkouší sundat ponožky a nejde mu to, dám ho do postýlky na spinkání, chci, aby jedl v židličce a ne v obýváku lítal s rohlíkem, rozzuří ho to, není agresivní, ale nedokáže to zkrátka rozdýchat. Teď je těch záchvatů více a je mi z toho smutno, chtěla bych metodu, jak tomu zabránit, hledám chybu u sebe, ve výchově, je to naše první dítě, ale fakt nevím. Jinak je to velmi komunikativní, vnímavý, veselý, stále vysmátý a živý človíček, okolí nedokáže věřit tomu, že by tak pohodové dítě mohlo něco takového udělat. M.