Přidat názor k článku Co se změnilo za posledních 30 let v porodnici?

Já souhlasím. Ne, že bych za sebou měla krásný porod. Oholil mě manžel, místo klystýru jsem použila YAL nebo jak se to jmenovalo, porod nepostupoval jak měl, píchání plodovky, kapačky oxytocinu, pak se nestihl epidurál, pak jsem tlačila ve dřepu asi hodinu, protože "hlavička je moc vzadu, děloha hodně dozadu", nastřihli mě, při šití jsem začala krvácet, objednali plechovky krve ve dvacet kilometrů vzdáleným městě, zůstal ve mě kus placenty, jenže už jsem byla tak slabá, a šlo to tak rychle, že to co zašili museli hned zase "rozpárat", revize za plnýho vědomí okamžitě, další kapačky oxytocinu...malej se narodil vzhledem ke stavu mojí placenty podvyživenej, ale DÍKY BOHU A LÉKAŘŮM ŽE SE NARODIL PRÁVĚ TEN DEN PO TAK PITOMÝM A VYVOLANÝM PORODU. Protože kdyby se narodil o týden dýl, nebo o dva, kdybychom čekali, tak mohl mít ještě o kilo míň... takhle mi 2,3 kg lehký a 46 cm krátký dítě odvezli na JIPku do vedlejšího města do špitálu, já zůstala jako kůl v plotě s poporodníma depresivníma stavama v nemocnici, odkud mě kvůli ztrátě krve chtěli pustit jen na revers, což manžel nedovolil. Čtvrtej den po porodu mi malýho vrátili, protože kromě toho že mi v tom bříšku zhubnul byl naprosto zdravej. A strávili jsme první krásnej tejden v nemocnici...a zdálo se mi že všechno je úžasný a krásný a skvělý. A bylo mi fuk, že mě nastřihli, a že mě zašili, a dneska je mi už celý fuk. Jsem ráda, že doktor ten den řekl: "Už jste se tu natrápila dost (ležela jsem čtyři měsíce před porodem na udržování) tak já to popoženu!" Protože nechci domýšlet co by se stalo, kdyby mi řekl, že mám jet domů...
Snažím se doktorům věřit. A jsem přesvědčená, že udělali oni i porodní asistentky, které byly báječné - čaj, aromalampička, časopisy, každou chvilku se přiběhly zeptat, jestli něco nepotřebujeme, manžel tam byl brán jako naprostá samozřejmost, když nám malýho dali, ještě ho sestřička popohnala, jestli nemá třeba foťák, aby si ho vyfotil... - prostě jsem přesvědčená, že udělali co mohli. Všichni.
Jenže já rodila v maličký porodnici, v maličkým městě, kde bylo po mém porodu asi 8 maminek. Díky za Ostrov. Doufám, že druhý porod bude bez komplikací. A věřím, že kdyby nějaké nastaly, tak že to s asistencí lékařů zvládnu. Necítila jsem se do ničeho nucená, ale asi jsem to taky nijak neřešila... mě například ani nenapadlo přemýšlet, jestli porod bude bez nástřihu nebo s nástřihem, jestli budu rodit ve stoje, v kleče, nebo jak... chtěla jsem porodit a mít zdravý dítě, a přežít to relativně ve zdraví. A to se mi povedlo. A když se nám to povede podruhý, budu šťastná...