Na první pohled mnohé… Porodní sál je sice stále vykachlíčkován stejnými obklady a budí dojem sterilního řeznictví, ale když se porozhlédneme kolem, neujde nám nové vybavení.
Ve vykachlíčkované kóji se majestátně rozvaluje elektricky polohovatelné křeslo, kolem líně postávají nafukovací míče a v předsálí, dříve nazývaném hekárna, byla jedna kóje obohacena vanou a rádiem, druhá zase žebřinami a žíněnkou.Všem těmto změnám vévodí dva sprchové boxy. A nelze zapomenout na ochotnou pomocnici rodící ženy - porodní stoličku, vždy se schovává v nějakém koutku, aby v době, kdy není používána, nepřekážela. Sem tam se mezi veterány ( rozuměj dlouholetými zaměstananci ) porodního oddělení objeví i nová, vlídná tvář, ze které roky strávené na porodním oddělení ještě nevymazaly vlídnost a laskavost. Člověk snadno propadne dojmu, že doby aktivně lékařsky vedeného jsou již pryč a není tu žádná překážka normálního, tedy rozuměj přirozeného porodu.
Ale život už mě naučil, že zdání často klame. Ale nenaučil mě, že klamat by mohlo i současné porodnictví, vždyť je hodnoceno jako jedno z nejlepších v Evropě…
Život mě také naučil, že nejobtížněji se mění právě lidské myšlení, že člověk je ve své podstatě líný tvor a neustále hledá cesty, jak by si svou práci - tedy denní dřinu - ulehčil. A jedním ze způsobů, jak ji ulehčit, je pokračovat ve starých, zajetých postupech. Je to vyzkoušené a učit se novým postupům znamená dřinu navíc. A navíc každá změna zajeté rutiny vyvolává pocit nejistoty a stresu.
Ale zpět do porodnice. Ženy se dnes na porod pečlivě připravují, navštěvují předporodní kursy a není jim zatěžko předem navštívit porodní oddělení, aby věděly, do čeho jdou. Samozřejmě ve chvíli, kdy se na sále nerodí, aby nebylo narušeno soukromí rodičky.
A já se ptám: mohou udělat pro zdárný průběh porodu ještě něco víc? Nejspíš odpovíte, že ne. I já jsem si tak odpověděla. Ale dnes už vím, že jsem pochybila. Zapomněla jsem totiž na to, co mě naučil život.
Jako nezkušená prvorodička jsem naletěla reklamnímu triku jedné porodnice. Nalákána reklamou o vybavení porodního sálu a slibům o vyčkávacím přístupu k porodu jsem se jedné srpnové noci ocitla v pasti, ze které již nebylo úniku.
Stála jsem v tu chvíli proti nepřemožitelným soupeřům, kteří věděli, že hormony, strach o právě se rodící dítě a stále rostoucí bolest jim umožní být těmi línými tvory. Z jejich tváří jsem pochopila, že oni na své práci, kterou vykonávají již třicet let, nehodlají nic měnit a že se nemám pokoušet jim to komplikovat, oni vědí, co je pro mne nejlepší a vědí, jak mne o tom přesvědčit. A taky mi to dokázali.
A kde byla ta nová, vlídná tvář, která slibovala normální porod? Stála v pozadí, ve tváři měla výraz - ti zkušenější přece nejlépe vědí, jak na to…
Ano, zapomněla jsem na další životní moudrost, že řemeslo se často dědí z otce na syna a přehlédla občasné kritiky našeho porodnictví tvrdící, že si lékaři a porodní asistentky stále předávají zastaralé postupy. Snad proto je naše porodnictví tak neprůstřelné.
Za léta, kdy se k nám šíří ze zahraničí myšlenky přirozeného porodu, za kterými následují renomované světové výzkumy, které tyto myšlenky potvrzují a ukazují jako nejjistější cestu k bezproblémovému porodu, si porodníci vytvořili metodu, jak rodičku dostat tam, kam potřebují. A vytvořili také úžasný obranný postoj, který jim umožňuje stále pokračovat v zajetých kolejích.
Jak to vím? Inu, po svém porodu, jenž byl veden stejně konzervativně jako před třiceti lety, jsem se zapojila do veřejné internetové diskuze, stejně jako MUDr. S. O jeho názorech již dříve slyšela: řekl, že nevidí problém, když žena cítí nutkání rodit i v jiné než gynekologické poloze a přeje si prožít normální porod. Jeho reakce na mé stížnosti ohledně vedení porodu, porušení práv pacienta a dalších věcí mi vzala poslední zbytky víry v naše porodníky.
Nejdříve se pokusil mou stížnost "smést ze stolu" tvrzením, že jsem hysterická osoba a všechno se mi to jen zdálo. Argumentaci pomocí vědeckých výzkumů smetl prohlášením, že výzkumy srovnávají nesrovnatelné a vlastně jsou to neopodstatněné nesmysly, zcela jistě nevycházející z praxe. Ve finále začal zastaralé praktiky používané v nejmenované porodnici obhajovat s tím, že přece plodu vyloženě neškodí…
A tak se znova ptám, co se změnilo v našich porodnicích za posledních třicet let? A nemohu si odpovědět jinak než: "nic". Jen do porodnic přišel s tržním hospodářstvím nový prvek - nazývá se reklama. A reklama nemusí být vždy pravdivá.
Rozloučím se s krátkým rozhovorem jednoho porodníka a nastávající matky:
Matka: "Mohu u vás rodit na porodní stoličce?"
Porodník: "Ano, můžete rodit na stoličce"
Matka: "Opravdu?"
Porodník: "Jistě. Ale nakonec si musíte lehnout na "stůl", jak bychom to dítě chytali?
A pokud byste si chtěli zmiňovanou diskuzi přečíst, máte smůlu, na žádost personálu porodnice byla smazána. Prý se dostala za hranice objektivity.
Byla jsem přesvědčena, že už téměř dvacet let je zde garantována svoboda projevu, nebo to je taky jen klamavá reklama?
Vyjádření redakce: Ke smazání příspěvků v diskuzi k porodnici UH jsme se již na těchto stránkách vyjadřovali. Tak tedy: na jedné straně zde byla věcná kritika praktik této porodnice, ke které se vzápětí se vyjádřil pan primář, na druhé straně zde byl stále narůstající pocit, že dále se rozvíjející diskuze (přes 400 příspěvků) a osobní útoky jedné ze zaujatých uživatelek se nespravedlivě dotýká cti pana doktora. Vyzvali jsem obě strany, aby si osobní spory vyřešily formou e-mailu a teprve po několika dnech jsme zasáhli - vymazány byly příspěvky KROMĚ původní kritiky a následné reakce pana doktora. Při tomto rozhodnutí jsme přihlédli i k tomu, že pan doktor se nebál jít s kůží na trh a zveřejnil na sebe kontaktní informace, přičemž druhá strana zůstala stále anonymní.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.