Mám opačný názor.

Myslím si, že se toho ve zdravotnictví a jmenovitě porodnictví změnilo hodně. Vždyť jen to, že s sebou můžeme mít jako podporu tatínka, po porodu mít miminko celodenně u sebe, kojit bez omezení .... O přístrojových vybaveních porodnic ani nemluvě. I oddělení šestinedělí - každé miminko má monitor dechu atd.
A taky si myslím, že za věčnou nespokojeností maminek může stát právě ta reklama. Zkreslené představy maminek čekatelek - statečná maminka, usmívající se personál, dojatý tatínek. A pak přijde realita - sakra, ono to hrozně bolí. Jak to, že to není jako v růžové zahradě?
Jasně, je to hodně o lidech. Třeba můžete natrefit na asistentku, která má za sebou špatný den - nebo jako já, na takovou, která má panický strach z bouřky, čeká ji cesta domů přes les a já si dovolím ji před koncem směny, v noci a ještě v takovém hromobití obtěžovat nějakým rozením. Byla na mě ošklivá, ale nerozplakala jsem se, řekla jsem jí, že si naprosto nepřeju, aby se mě dotýkala. Když k tomu měla připomínky - znovu jsem ji to zopakovala (byla ve mě malá dušička, ale říkala jsem si, že jiným směrem než ven ze mě ta moje holka nepoleze). A asi jí to došlo, protože pak se se mnou přišla ještě rozloučit a popřát mi hodně štěstí. Ta, která nastoupila po ní a dovedla nás s Terezkou úspěšně k prvnímu seznámení, ta byla jako anděl. A u Michalky to samé. Prostě a zjednoduše sebrat zbytky síly a vzmoci se na konstruktivní odpor. Pokud si budu přát nezasahovat do porodu, tak si prostě nenechám nic píchnout, pokud si nebudu schopná to obhájit sama, je tam přece manžel, aby se zastal.
Ale já si nemám na co stěžovat - moc ráda na oba porody vzpomínám - bylo to jednoznačně silné a úžásné. Jen si prostě říkám, jestli určitá část maminek, pro které to bylo bolestivější než předpokládaly (a to nakonec myslím bylo pro každou, protože to se představit nedá, to se musí prožít), vinu za to nesvaluje na porodnici. Jako příklad si beru svou kamarádku, která se mi sama přiznala, že kdyby více spolupracovala, malá by byla na světě dříve a bez nástřihu.
Abych to neviděla příliš bíle, věřím tomu, že přístup může být někdy doopravdy příšerný, ale zase takhle černě, jako pisatelka článku bych to neviděla.