Re: co se za 30 let změnilo

Máš pravdu. S podobným zážitkem nejsi sama, i když u mě to trvalo asi 2,5 hod od příchodu do porodnice.

A skutečně se porodnictví hodně změnilo, alespoň někde. Mohu to srovnat, protože první porod jsem měla před téměř 16-ti lety a další před 14-ti dny.

Tak tedy před 16-ti lety: Přijela jsem do porodnice (v Brně-Bohunicích) sanitou asi v 21:30 hod. Na příjmu mě nejprve chtěla vyhodit, že do zmíněné porodnice místně nepřísluším a to i přesto, že jsem měla v průkazce razítko z této porodnice a poznámku, že jsem si zde porod předem domluvila (tehdy to tak prostě bylo - buď rodíte tam, kam patříte, nebo jste to museli mít předem dohodnuté), pak tedy akceptovali, že jsem si to skutečně dohodla ale po vyšetření se jim zdálo, že je ještě příliš brzo a že vlastně ještě nerodím (kontrakce jsem měla po asi 8-mi minutách, jenže nic tak hroznýho - spíš to připomínalo nafouklé břicho). Chtěli mě poslat domů, ale když zjistili, že mě přivezla sanita, tak si zřejmě netroufli mě poslat zpátky v noci šalinou a já tedy nakonec zůstala. Po nezbytném oholení a klystýru jsem byla poslána na WC a do sprchy. K mému úžasu, když jsem opět vyšla ven v "celý porodnici" nebyla živá duše kromě mě. Skutečně jsem prošla z příjmu přes hekárnu na jakousi chodbu, kde v jednom z výklenků byl porodní sál a nepotkala živou duši. Všude ze mě kapala plodová voda, cítila jsem se unavená ale po úvodním "milém" přivítání jsem si netroufla bez dovolení lehnout do jedné z těch postelí na hekárně. Byla jsem skutečně úplně sama až do asi 23:45 kdy se konečně objevila PA/lékařka (skutečně nevím jakou funkci ta žena měla) a přidělila mi postel. Přesně v 0:15 hod jsem měla už po porodě, při kterém mě neustále okřikovali: "teď netlačte!" při kontrakcích a "teď tlačte!" když kontrakce odezněla. Nástřih mi provedli úplně automaticky, ale to bylo to, co mi skutečně vadilo ze všeho nejméně. Miminko mi jen ukázali a pak ho kamsi odvezli. Ráno, když mě přeložili na šestinedělí se mě nějaká sestřička přišla zeptat, jestli chci mimi k sobě na pokoj a když jsem přikývla, čekala jsem na ně až do oběda, kdy jsem už byla šílená strachy, jestli je v pořádku. Proč by jinak přece trvalo několik hodin od dotazu zda ho chci, než mi ho donesou?

Můj nedávný porod se s tímto nedá vůbec srovnat. Přijela jsem (do Olomouce) rovněž v noci s podobnými bolestmi jako při prvním porodu. Sice jsem se ještě neotvírala - byly to zřejmě jen poslíčci, ale přijali mě, nikdo mi nic nevyčítal, jen dr. mi navrhl, že vzhledem k tomu, že stejně přenáším, by bylo asi nejlepší mi dát něco na vyvolání. On je doktor a já ne, a domnívám se, že tomu skutečně rozumí víc než já, takže jsem souhlasila. Na porodní sál hned přišla PA, představila se nám a řekla, že je tam jen pro nás a kdybychom cokoliv potřebovali (ať já nebo manžel), že máme zazvonit. Pak se na mě chodila v poměrně pravidelných intervalech dívat. Ráno se potom přišla rozloučit a popřála nám hodně štěstí. Stejně tak se potom přišla představit další PA. Bohužel ten den se rozhodlo hodně dětí, že se podívá na svět a porodní sály prostě nestačili. Takže během dopoledne přišla PA a téměř se mi omlouvala, že je potřeba některé z nás, kde porod nepokračuje tak rychle, na nějakou dobu přeložit na gyndu. Skutečně se ptala, zda mi to nebude vadit a ubezpečovala mě, že i tam mě budou pravidelně kontrolovat a věnovat mi zvýšenou péči. Nevím sice, co by dělali, kdybych s tím nesouhlasila, ale já jsem jim věřila, že mě nenechají na holičkách a navíc jsem tam měla muže, takže kdyby přece jen něco... udělal by asi pěknej cirkus aby se o mě jaksepatří postarali. Po asi 3 hodinách jsem se vrátila zpět na porodní sál. Znovu se vystřídala směna a další PA se přišla představit a říct, že je tu pro nás. Pozdě odpoledne jsem se stále ještě neotvírala a tak dr. navrhl další provokačku. Teprve ta zabrala a mě začalo pravé porodní peklo, na které jsem skutečně nebyla připravená. Nejen, že mě to bolelo (po prvním takřka bezbolestném porodu jsem to opravdu nečekala) ale nikde jsem se hlavně nedozvěděla, že je možné při porodu zvracet. Skutečně já při každé kontrakci zvracela aniž bych vlastně měla co. Tím pádem jsem nebyla vůbec schopná bolest prodýchat, protože jsem měla úplně jiné starosti. V pauze mezi kontrakcemi jsem se ptala PA, jestli je něco, co by to zmírnilo. Zavolala doktora a ten mi navrhnul dolzin - prý buď trošku uleví od bolesti a tím pádem i od tlaku na žaludek, nebo urychlí porod. Když mě ujistil, že miminku neublíží, tak jsem souhlasila. V mém případě zřejmě urychlil porod, protože ten nastal poměrně rychle po injekci - čas nejsem schopná odhadnout, ale vlastně až do samotného porodu jsem stále zvracela. Vlastní porod potom proběhl tak rychle, že ani nevím jestli jsem se stihla překulit z boku na záda, ale nejspíš ano. Ani si nepamatuju, jestli mi nějak upravovali lůžko, jak jsem měla nohy apod. Po porodu jsem dostala mimi na okamžik do náruče a pak ho na pár minut odnesli, aby ho očistili a prohlédli - manžel na ně dával pozor. Já mezitím vypudila placentu a už mi ho nesli zpět.

Skutečně se toho hodně změnilo. Ale je to především v lidech. Myslím, že skutečně není důležité, jestli máte možnost rodit v té, nebo v té poloze, nebo dokonce do vody či jinak. Pro mě bylo nejdůležitější (po zkušenostech z prvního porodu), že v té chvíli jsou kolem mě lidé, kteří ví, co a jak, kteří mi nedávají najevo, že se chovám nějak nepatřičně, nebo že je obtěžuju, prostě jsou tu pro mě a mé miminko. Ty míče, stoličku, rádio, vanu a já nevím co ještě považuju za nadstandart, příjemný, ale zas ne až tak moc důležitý.