Re: Co vytočilo na porodnici mě - "Vás to bolí? Ale to není možné..."

Mám za sebou porody v letech 84, 85, 98 (mohly být pohodové, protože nebyly komplikované, ale černá můra vzpomínky) byly jak přes kopírák, bohužel. Potom 02 Vrchlabí nesrovnatelný a nezapomenutelně pěkný zážitek. Do týdne se chystám do Havlíčkova Brodu, ačkoli Vrchlabí i s původním primářem by mělo zase jet. Chodím tam měsíc do poradny a zatím mám opravdu jen příjemné zážitky a dobrý dojem, líbí se mi, že skutečně praktikují vyčkávací taktiku. Takže o tom zda bude císař či normální porod se rozhodne až ve finále. A bylo mi řečeno, že kdybych si trvala na přirozeném porodu, tak i když nebudou vnitřně souhlasit, bude mi to umožněno. Dneska když je možné si písemně vyžádat určité zacházení, by snad to nemusel být problém nikde.

Moje kamarádky také nedávno rodily, jedna v Ově-Porubě, druhá v Brně-Bohunicích a obě měly na přání přirozený porod, i když byly rizikovky.

Tu debatu jsem chvíli četla, ale nedalo se to, šla jsem od toho. Možná si pisatelka podle některých stěžuje na pitominky, ale mně to jako něco banálního nepřijde, když vám provedou něco s čím vědí, že nesouhlasíte a přitom vaše dítě není v ohrožení života, že je to jenom o rutině a o ne-partnerství s rodičkou.

Hodnocení porodnic - zde zhusta o ničem nevypovídají, pokud někdo není sdílný v podrobnostech. Když se napíše - rodil mě ten a ten a děkuji, tak jo dobře, ona byla spokojená. Ale mě zajímá, zda skutečně si mohla vybrat jak se v medailonku tvrdí - holení, klystýr, jídlo, pití, poloha, nástřih a podobně. To je to co mě zajímá a podle čeho si vybírám. Nemám zájem se v bolestech dohadovat, že to a to opravdu nechci a poslouchat bludy typu, že když mě nevyklystýrují, že se mi o střeva zasekne dítě a podobně. Taky bych nerada někdy ještě byla v porodnici 8 hodin bez manžela, který to prostepoval před dveřmi do oddělení sálů, já bez doušku vody a sousta po celých 10 hodin a jeho neustále posílali pryč ať se jde najíst a napít, že je tam zbytečný a podobně. A v závěru si musela lehnout na záda, i když v medailonu mají napsáno něco úplně jiného a to, že si o tom všem můžu rozhodnout sama. Nejlepší na tom bylo, že celou dobu jsem tam byla samojediná a evidentně je štvalo, že nemůžou mít nohy na stole a pít kafe, celou dobu jsem je slyšela kafrat na sesterně. Teprve až se změnila směna a tyhle odešly tak za mnou pustili manžela, ale to bylo asi tak všechno. Nejednalo se o porodnici v UH.