Přidat názor k článku Co se změnilo za posledních 30 let v porodnici?

no jo, však taky bývá fakultka občas tak nacpaná, že nebere. Můžu trochu srovnávat, protože mám v Ostravě kamarádky, a tak nějak se stalo, že jsme s kamarádkou měly v těhotenství i k jeho konci podobné problémy. Ona v Porubě - v poradně se jí věnoval vždy jeden lékař, všechno s ní probrali, dohodli se na řešení, měla automaticky nadstandard a pak se smála, že si v nemocnici připadala jako v lázních. Já v Brně - nikdo se mnou nebavil, o postupu rozhodli, aniž se mi kdo co obtěžoval říct či vysvětlit rizika, navzdory mým opakovaným dotazům, doktoři na kontrolách pokaždé jiný, každý mi taky něco jinýho řekl, nadstandard pak místo mě, co jsem byla na řadě, dostala manželka lékaře po známosti. Když při operaci vypadla elektřina a zhasla světla, nikoho ani nenapadlo na mě promluvit a říct - to je dobrý, to se stává, všechno zvládnem. Asi tak. Problém často není v tom konkrétním zdravotním problému, ale v komunikaci a přístupu lékařů. A ten může představovat rozdíl mezi vysmátou maminkou, která měla pocit, že se na své lékaře může spolehnout, a všichni kolem ní udělali to nejlepší pro ni a její mimi, a polohysterickou troskou, která následně věnuje velkou část energie na zjišťování, co se s ní vlastně vůbec dělo.