Přidat názor k článku Tabulky, tabulky, kdopak vám dal hlas?

Už při první dceři jsem zjistila, že tabulky jsou na houby. Měla jsem takovou bezvadnou knížku, kde bylo popsané, co by mělo mimčo v jakém věku umět i s radami jak mu pomoci se rozvíjet, pokud by snad zaostávalo. Dcera se absolutně odmítala těmito tabulkami řídit a rady taky příliš nepomohly.

Teprve když jí byly asi 2 roky jsem si uvědomila, že její vývoj probíhá v jakýchsi poskocích. Abych upřesnila - 1. rok, kromě pasení koníčků nedokázala vůbec nic (nepřevracela se, neudržela v ruce hračku, neseděla apod.) Zhruba v 8. měsíci začala z pasení koníčků lézt a asi v 10 měsících už sama chodila.

Stejné to bylo s mluvením. Do 2 let uměla říct jen tři slova: máma, bába a dát. S tím si vystačila a pak najednou z ničeho nic mluvila v celých větách a odříkávala básničky.

Podobné to bylo i později a vlastně to trvá dodnes. Má prostě období stagnace a pak všechno během krátké doby dožene a vlastně i předběhne tabulkový vývoj. Akorát, že jí to trošku komplikuje život ve škole, protože i tam prostě někdy je pozadu a někdy zase strašně napřed.