Ahoj, celou diskuzi jsem nečetla, takže se možná opakuji, ale ta tvoje věta mě dostala tj:
Osobně ale stále vidím problém v tom, že v porodnici je člověk určitým způsobem vydán na milost lidem, kteří podle mě nemají na podobném místě co dělat.
Já osobně mohla mít z porodu neuvěřitelně krásný zážitek, kdyby mi to personál nezkazil - a to jsem člověk pozitivně smýšlející a většinou všechny za jejich chování omlouvám...
Přesně tak jsem se cítila - vydána na milost a nemilost. Začalo to na příjmu, kdy v šílených bolestech (dítě se narodilo do 30 minut od příjmu), mi pracovice příjmu řekla, že to nemám tak prožívat, že to ještě tak rychle nebude a nutila mě sednout na vozík - pro mě nemyslitelné. Převlékání před zraky 2 pracovníků příjmu - jí a nějakého chlapa. Porod - klasika, neuvěřitelně mě štvalo, že mi nikdo neodpověděl na mé otázky - by´t 2x položené, dělali si co chtěli, dítě jsem viděla až v zavinovačce. Na oddělení žádné rady, uspěchané sestry...
Z porodnice jsem si odnesla dokonalou ránu na duši, a přitom by stačilo tak málo, alespoň mně - říkat mi co se mnou dělají, jak to vypadá - vidí- li hlavičku, je-li nutný nástřih, co a proč do mě píchají...Další personál - myslím tím ten nelékařský - tj. příjem by měl projít školením, jak se chovat ke svým klientům. Jak mě by v té chvíli potěšila věta - nic se neděje, za chvíli máte krásné dítko a to přece stojí za tu bolest (je úplně jedno jestli ta chvíle bude 10 hodin či 30 minut), přesně i toto mi chybělo u sester - neosobnost, spěch, stress a v neposlední řadě neplnily ani své povinnosti - pomoc s kojením. Ty 3 dny byly jak ve vězení....
Předchozí