Přidat názor k článku Jak jsem rodila v Krči

Majdo,
vzhledem k tomu, že v Praze těch porodnic zase až tak moc není, dovedu si představit, koho jsi měla na mysli těmi "renomovanými". A protože mám dvojí skvělou zkušenost s rozkojováním v Podolí, přijde mi ta poznámka o vykopnutí čtvrtý den s flaškou docela nefér.
První dítě jsem v Podolí porodila před deseti lety, tj. pravda v době, kdy porodnice rozhodně ve švech nepraskaly. Syn byl o pět týdnů nedonošený, bez sacího reflexu, první dny musel být vyživovaný sondou, pak dostával cizí MM ze lžičky, pak moje odstříkané ze lžičky. A v mezidobí jsem za pomoci sester dělala všechno možné, abych ho konečně přiměla se naučit pít přímo z prsu. Zvládl to až po dvou týdnech. A než to zvládl, nikdo nás nevyháněl. Na druhou stranu to nepojímali jako vězení a kdybych trvala na odchodu domů dřív s tím, že budu doma dokrmovat lžičkou UM, klidně jsem mohla.
Druhé dítě se mi narodilo vloni v září, na ten proslulý Den Sazky.:-)) Thomayerka zrovna malovala, všechny ostatní pražské porodnice byly doslova přeplněné (v Podolí třeba maminky po porodu ležely i na normálních gynekologických pokojích a za dětmi na oddělení šestinedělí docházely na kojení). Případy, kdy ještě porod nebyl tak rozběhlý, se posílaly třeba až do Brandýsa. A ani za téhle situace, kdy se na každou volnou postel čekalo jako na smilování, mě opět z Podolí nikdo nevyháněl, když se dcera, ač donošená, rozhodla následovat svého bratra a držet protestní hladovku. Sestřičky se překonávaly ve vymýšlení triků, jak naši Berušku přimět pít a když se jim to konečně povedlo, doporučila pediatrička, abychom si pobyt pro jistotu o den natáhly.