Přidat názor k článku Jak jsem rodila v Krči

Majdi,
a co má taková porodnice asi tak dělat, když má všechny postele obsazené?
Jak už jsem psala - vloni jsem se neomylně trefila do opravdu nejhoršího možného termínu. Sazkové šílení v kombinaci s vyřazením Thomayerky (MMCH - to taky musel být mozek, co naplánoval malování zrovna na tenhle týden), opravdu způsobila dokonalý kolaps. Podolí posílalo neauktní případy jinam (ve čtvrtek 14. září v noci, kdy jsem dorazila na kontrolní monitor, už ale ani téměř nebylo kam - jedno poslední místo měla Bulovka a jedno Motol), a pro ty neodkladné hledali postel, kde se dalo, třeba na gynekologii. Jedno z jejich oddělení šestinedělí má normální kapacitu 26 maminek (a o něco málo přiměřeně větší počet dětí - tak na jeden až dva páry dvojčat). V tyhle dny tam ale bylo dětí až 40. Ani postýlku neměly všechny vlastní!
A přesně, jak psala Lvice - když se dokrmovalo, tak z kádinky nebo stříkačkou, z flašky fakt nikdy. Když se naše Beruška ukázala jako mimořádně paličatá a obvyklé metody na ni nezabíraly, strávila s námi jedna sestřička v tříhodinových intervalech pokaždé nejméně čtvrthodinu boje a triků. A když se nám konečně podařilo nakojit celou pětadvacítku, chlubila se celé sesterně.:-))
Velmi podobné zkušenosti má z Podolí řada mých známých, takže si fakt nemyslím, že jsem měla náhodou štěstí.