no ano, myslím že mi to ublížilo. Nemyslím si, že je dobré, když se dítě zbytečně bojí. A rodiče to na mě opravdu nepoznali, byla jsem dobrá herečka. Moje kamarádka má teď syna, který je podobný, jako já kdysi - a já na něm leccos poznám, když ona ne :) Říkala jsem jí, že se podle mě bojí jednoho filmu a ona že né, v pohodě. Klučík se pak v noci strachy schoval ke starší (15) sestře do postele - ta to pak kamarádce práskla. Já ovšem žádnou starší sestru na svěřování neměla.
Často mě udivuje, jak jsou rodiče přesvědčení, jak mají své dítě prokouklé. Protože jsem byla dost "neprůhledné" dítě, tak na to nevěřím. Až v dospělosti jsem svojí mámě řekla, jak jsem některé věci v dětství vnímala a prožívala (zdaleka nejen filmy) - a ta se nestačila divit!
Předchozí