Přidat názor k článku Moje kojení plné extrémů, aneb jak jsem kojila - nekojila

Chtěla bych se s vámi podělit o svou zkušenost. Prvního syna jsem kojila do dvou let a byla to úplná pohoda, kojila jsem všude (v tramvaji, kavárně..) a byl to doslova všelék. Připadala jsem si jako kojící profík a možná jsem na to byla i pyšná. Druhý porod proběhl doma s porodní asistentkou bez jakýchkoli problémů a moje mateřské sebevědomí bylo nebezpečně vysoké (Jaké problémy s porodem a kojením, vždyť to jde samo?!). No a tak přirozeně přišel pád. Možná protože to až dosud šlo všechno tak snadno, naplánovala jsem rekonstrukci bytu, manžel odjel pracovně pryč, a já se začala nervovat. Samíček plakal, ale mě by ani ve snu nenapadlo, že má hlad. Přičítala jsem to prdíkům. Už od narození taky spinkal celou noc. Přestože ze začátku přibýval královsky, po měsíci za týden ubyl 200g a tak jsme šupajdili do nemocnice.Byli jsme na dětském ve Vinohradech, kde se potvrdilo, že nemám mléko a okamžitě mu chtěli dát lahev. Já jakožto šílená matka jsem chtěla dál kojit a měla jsem štěstí na mladého doktora, který sice ze začátku manželovi (v mé přítomnosti!) schovívavě
vysvětloval, že ženy po porodu mají změněnou psychiku a jsou příliš fixované na kojení, ale když viděl, že máme jasný názor, ustoupil a začal si zjišťovat o alternativních způsobech příkrmů (stříkačka, lžička atd.), dokonce volal na Laktační ligu a nechal si to vysvětlit. Vrchní sestra evidentně neschvalovala novoty, když jí doktor vysvětloval techniku příkrmu ze stříkačky, tak odvětila, že jí samozřejmě zná (ale celou dobu až do této chvíle mi to nedala nijak najevo, naopak mi vnucovala lahev). Takže přístup ne zrovna profesionální, ale rozhodně vstřícný. Boje pokračovaly i doma, asi měsíc jsem každou hodinu až dvě i v noci odstříkávala, malý přes všechnu snahu odmítal pít z prsu. V Laktační lize jsem si půjčila obrovskou elektrickou odsávačku na obě prsa (ze všeho nejvíc jsem si připadala jako dojnice), od medely koupila suplementor (lahvička s odstříkaným mlékem se zavěsí na krk a hadička přilepí k prsu, dítě tak pije a zároveň stimiluje prso). Odstříkání trvalo 15min a následné kojení se suplementorem hodinu a mohla jsem začít znovu. Někdy jsem přidávala nutrilon, ale potom strašně plakal, měl divnou stolici a problémy s kakáním. Z jedné dávky nutrilonu se dostával minimálně dva dny. Takže jsem se na to nemohla vykašlat ani kdybych chtěla. Bylo to strašné období plné výčitek, že jsem selhala, neustálé vážení, malý byl taky na nervy, a mléka bylo pořád málo. Nechodila jsem ani ven. Zajímavé je, že množství mléka bylo přímo úměrné mé náladě. Třeba jsem na to na chvilku přestala myslet, a někým si popovídala a najednou mléko přibylo. Potom jsem zase podlehla strachu a víčitkám a kde nic tu nic. Po měsíci se situace začala zlepšovat a teď je Samuelovi 7 měsíců, plně kojím, on odmítá příkrmy a je to vysloveně tlusté dítě. Když se poprvé přisál a vypil svojí dávku, nikdo si neumí představit to štěstí. Štěstí, že nemusím odstříkávat a složitě ho krmit, ale hlavně výraz na jeho tváři. Po krmení z lahve se sice zaplnilo jeho bříško, ale ustaraný výraz nikdy nezmizel. Celkově byl neklidný a náročný. Když jsem začalo kojit, vždycky se celý uklidnil a rozzářil, měla jsem pocit, že kojení je vyjádření lásky, kterému rozumí a které potřebuje jeho duše. Takže zdaleka ne jenom výživa. Kojením se změnil ve spokojené a klidné dítě. A proto i já ve vyrovnanou matku s dostatkem mléka. Byl to boj a nejhorší období v mém životě, ale stálo to zato. Vždyť co jiného jsem mu mohla v tomhle věku dát?