Když tak čtu některé příspěvky, žasnu, jak se někteří cítí dotčeně. Nečetla jsem tedy vše, nemám tolik času. Ale připojím svou zkušenost.
Asi jsme trochu jiní. Nemáme televizi, my s manželem občas kouknem na nějakou debatu na internetu. A jednou za čas koukáme na TV u babiček.
Máme děti 5 a 3 leté a myslím, že televize jim vůbec nechybí. To je jasné, že když ji vidí, rádi se na ni podívají. Ale po chvíli je to už nebaví, raději si jdou hrát. Milujou knížky a čtení (tedy předčítání) a komiksový Čtyřlístek (starší se na něm učí číst). Asi to vidí u nás, my taky hodně s manželem čteme.
Ale asi je to hodně o přístupu. Když budu na dítě mluvit a vysvětlovat situace (klidně u filmu, nebo TV zpráv), je to pro dítě dobré. Když ho nechám samotné u TV nebo na pasece v lese, nebudu na něj mluvit, asi to má stejný efekt. S tím rozdílem, že na pasece bych teda nevydržela neříkat: Podívej, co to je a pod.
Ale přiznávám se, že někdy mám toho dětského mluvení až dost. Představte si dvě téměř stále mluvící holčičky, to někdy jde hlava kolem. Ještě že si povídají spolu. Ale mám z nich radost.
Přeji vám hodně radosti a zážitků s vašimi dětmi. Užívejte si s nimi. Gábina
Předchozí