Přesně tak.
Navíc personál je leckdy vstřícný, pokud si holení a klystýr necháš provést a pokud ne, najednou jsi nespolupracující rodička a podle toho s tebou začnou jednat.
Jedna věc je, že autorka to celý napsala dost dramaticky, druhá věc, že např. to, že dítě nedostala hned na přisátí a po dvou hodinách k sobě na pokoj, je fakt, ať už to popíše jakkoli.
Já u prvního porodu taky musela ležet na zádech, ale ne proto, že by to bylo třeba, ale proto, že jsme k tomu byla donucena (a za každý posazení a pokus vstát jsme dostala vynadáno, ale už vzhledem k síle kontrakcí nebyl prostor, abych jela jinam).
Někdo tu radil zjistit si předem kam člověk jde - no tak já to zkoušela. Když jsem se do porodnice osobně zašla podívat, naslibovali mi všechno, na co jsem se zeptala, bohužel většina z toho nebyla pravda.
Druhej porod už jsem absolvovala jinde a ač byl objektivně trošku horší, než první, subjektivně byl mnohem lepší.
Pro srovnání:
Říkala jsem vám, že nemáte vstávat, lehněte si na záda a nastavte ruku, teď vám musíme dát kapačku.
Co to je?
To musíte mít, aby to bylo rychle.
Ale já bych chtěla chodit.
To nejde.
X
Otevíráte se pomalu, nechcete oxytocin? Mohlo by to urychlit průběh porodu.
Ne, já radši budu chodit.
Tak kdybyste si to rozmyslela, stačí říct.
Nebo při vyšetření rukou:
Teď mám kontrakci.
No bóže, budete dnes muset absolvovat mnohem horší věci.
X
Teď mám kontrakci.
Chcete zvednout? .... Už dobrý?
Jo, už můžem.
A pak se tady dočtu, že chtít slušný chování je hysterie...
Předchozí