Přidat názor k článku Jak se rodí v Ostravě

Markéto: co se nepříjemného napojení na přístroje týče - pokud šlo o monitor, tak panebože, je blbost nutit rodičku ležet na zádech, když jí to nedělá dobře! Monitor se dá natočit v sedě, na boku, i ve stoje! Pro nekoho může být těžké tohle pochopit - těhotná jsem byla 3x, ale jen jednou mi ležení na zádech vadilo. Vadilo mi ovšem tak, že jsem měla po chvilce pocit, že omdlím nebo budu zvracet. Na druhou stranu je fakt, že mě by teda lékaři nedonutili si lehnout, to by mě museli přeprat.

K "běžné praxi" v porodnici - souhlasím, že větší příprava a větší schopnost bojovat za sebe by Lucii pomohla. Proč by to ale nemohlo být tak, jak by to dle zákonů býti mělo? tj. že o všech úkonech by měl být pacient informován a souhlasit s nimi?

K "okradená, znásilněná, prázdná" - Lucie není první žena na světě, která se po porodu takto cítí.
Trauma pro dítě - kdo z nás ví, co se v té malé hlavičce děje? Kdo z nás dokáže říct, jak se na dítěti způsob porodu a chování po porodu projeví? Já mám třeba hodné, klidné děti, nikdy nebyly uplakané - ale je to důsledek pohodového porodu a citlivého přístupu k nim po porodu? Mohlo to přispět, nemuselo. Zkusme se vcítit do miminka: dítě je 9 měsíců v bezpečném lůně matčině. Porod je pro něj (i když je "přirozený") velice stresující a náročnou záležitostí. Zároveň - miminka neumí počkat ještě chvíli, než je zváží, změří, odsají, umyjí... Miminko ušlo náročnou cestu a je ve zcela jiném světě, který nezná. Má být obklopeno instrumenty, koupáno atd.? Nebo by spíš potřebovalo být přivinuto, slyšet tep matčina srdce, její hlas? A to hned?