Přidat názor k článku Jak se rodí v Ostravě

Kamyš:

ad monitor: nevím, neposoudím, citovala jsem kamarádku porodníka (jaký je vůbec ženský ekvivalent - porodnice asi ne :o) )

ad všech úkonech by měl být pacient informován a souhlasit s nimi: podle mě jsou situace, kdy by tahle informovanost mohla ublížit věci. A popis tohohle porodu na to sedí. Dokud bude mít poslední zodpovědnost za porod porodník, tak v určitých situacích bude muset rozhodovat on, ať se to někomu líbí nebo ne. Nebo byste se chtěla jako porodník vystavovat soudním sporům, ve kterých byste argumentovala tím, že jste ten porod musela protahovat tak dlouho, až se dítě narodilo postižené, jen aby byla rodička plně informována?

Ad Lucie není první žena na světě, která se po porodu cítí okradená/znásilněná: ano, ale ať z toho proboha neviní toho porodníka, který dělá jen svoji práci! "Stázinku rvali ven lokty v mém břiše" Na vině může být mnoha maminkami níže zmiňované to, že od začátku nebyla porodům v nemocnici nakloněná, absence plánu "B", očekávání krásného průběhu, co já vím...

Ad trauma pro dítě: můj názor, který se nemusí všem líbit, je, že pro dítě je porod jenom jedním z mnoha mnoha kroků, sice tím prvním, ale pořád jedním z mnoha. Pokud nedojde k nějakému excesu, dušení, topení, nízký Apgar, tak porod podle mě nemůže způsobit celoživotní trauma. A absolutně nevěřím tomu, že způsob vedení porodu ovlivní to, jaké dítě ze začátku bude, jak moc bude plakat/spát/bát se (opět nemluvím o excesech viz výše). Těch příkladů a protipříkladů je prostě tolik... Naopak věřím, že miminka přebírají náladu svých nejbližších, takže jestli je dva měsíce ve společnosti maminky, která má stále deprese, protože se nepovedl porod, pak to může negativně ovlivnit i nálady miminka.