Kamyš souhlasím.
V drtivé většině porodnic se rodí rutiině, těhotná žena je pro lékaře pacient a málokdy je přístup personálu laskavý a chápavý. I když nastane krize a je potřeba postupovat velmi rychle vždy je dost příležitostí to rozumně rodící ženě sdělit.
Souhlasím, že článek je emotivní a není divu - je-li autorka citlivá duše pak je takto tento článek napsán. Někdo by stejně prožitou situaci okomentoval - bylo to hrozné, ale byl to jen jeden den, teď už mám své dítě u sebe a jsem šťastná, nějak to zvládnem. Ale každý to vnímáme jinak a umíme se k tomu jinak postavit.
Ještě jeden poznatek - v porodnici kde jsem rodila já, rodila asi 3 týdny po mě moje kamarádka, znající se s panem primářem porodnického oddělení. Nesrovnatelné :o) Copak by si pan primář přišel sednout ke mně na porodní box a trávil tam se mnou celou dobu a povídal si se mnou a rozptyloval mě, když nejsem dcera jeho známe?. U mého porodu za mnou PA téměř nechodili, kdežto kamarádky se chodily ptát každou čtvrt hodinku jestli něco nepotřebuje :o) Když má někdo známé jde všechno, k normálnímu "pacientovi" rodičce přece není nutno chovat se lidsky, přátelsky.
Ale je na nás jak s tím budeme bojovat. Já kupříkladu napsala email panu primáři, vcelku jsem byla spokojená s vedením porodu a poporodní péči, ale výhrady tam byly a ty jsem se panu primáři pokusila sdělit a nezapoměla jsem i poděkovat. Myslíte, že jsem někdy dostala odpověď? Ne. Proč taky, že :o) Vždyť jsem noname a nikdo mě u nich rodit nenutí.
Předchozí