Přidat názor k článku Jak se rodí v Ostravě

Tak já osobně si taky myslím, že autorka přehání i když bych ji asi nenazvala přímo hysterkou.
A na dítě jsme čekali 5 let (2 roky jsem byla nemocná a brala léky a dr. nedoporučil se o těhotenství pokoušet a následující roky se nedařilo a skončili jsme až v poradně pro neplodnost. Teprve po 2. IVF jsme měli úspěch).
Osobně bych si nikdy netroufla rodit doma v obavě především o své dítě, aby nenastaly nějaké komplikace, které by mu mohly ublížit.

A stejně tak v případě porodnice jsem byla rozhodnutá plně důvěřovat lékařům a ostatním pracovníkům a to i přes to, že jsem si o porodech a možných komplikacích nastudovala všechno, co mi přišlo pod ruku - a nebylo toho málo. A pokud by se mě někdo v porodnici zeptal na porodní plán, moje odpověď by zněla asi v tomto smyslu: "Udělejte to nejlepší pro mě a HLAVNĚ pro mé dítě, ať už je to cokoliv." Jsem přesvědčena o tom, že pro to, aby mé miminko bylo v pořádku bych byla ochotná vydržet i císař bez anestezie (vím, že teď přeháním, že se to nedělá) a asi bych z toho taky potom měla trauma, ale hlavně aby miminko bylo v pořádku!

Pokud paní Lucce dali miminko do inkubátoru, určitě pro to měli důvod a udělali to aby mu pomohli a ne aby se jí pomstili, že nebyla ochotná spolupracovat. A že se jí někdo snažil pomoci a poradit s kojením, chováním dítěte apod. mi taky nepřipadá jako důvod se zlobit. Ne každý si s tím ví hned rady a skutečně některé maminky mohou být po porodu trošku mimo - jednak se na tom může podílet vyčerpání z náročného porodu, nebo třebas ještě můžou být pod vlivem nějakých léků, a hlavně i když si o tom nastudujete tuny literatury, tak vás obvykle realita stejně zaskočí.

Paní Lucce bych doporučila, aby se obrátila o pomoc k nějakému psychologovi, protože má skutečně problém a tím nemyslím, že je hysterka (já nejsem psycholog a tudíž nemůžu stanovit její diagnózu), ale minimálně má problém se vyrovnat se svým zážitkem z porodu a zcela jistě to přenáší i na dítě, které se potom chová tak jak popisuje.