Přidat názor k článku Jak se rodí v Ostravě

Ahoj Lucko,
naprosto rozumím a chápu všechny Tvé postoje. Z porodnice jsem měla podobné dojmy. Ačkoliv jsem některé věci nevnímala až tak vyhroceně třeba jako "znásilnění" nebo "ránu do břicha dítěti" či že "porod je sexuální záležitost", přesto i na mně personál působil stejně hekticky, střídal se jako anonymní nezvaná návštěva, dokonce jsem byla šťastná, že jedné sestře skončila směna a já si řekla "tak, teď můžu začít rodit". Také jsem nebyla schopná se otevřít, rodila jsem nakonec císařským řezem jelikož malému se v břiše podle ozev přestávalo dařit, také jsem dítě viděla až několik hodin po porodu a dva dny jsem na šestinedělí zírala na dveře a čekala až mi malého dají na pokoj. Sestry na šestinedělí nabručené, dokonce jsem je slyšela se vysmívat jménu mého syna (měla jsem pokoj hned naproti sesterně). Nevěděla jsem u personálu jesti je dotyčná lékařka žen nebo miminek, stejně tak u sester. Těhotenské hormony a sedativa po císaři u mně způsobily naprostou neschopnost uplatnit právní vědomí a dožadovat se některých věcí, které mi po pár dnech byly naprosto zřejmé. Také jsem několikrát za den měla chuť utéci z porodnice, také na nás nezbyl nadstandartní pokoj... Pro nevhodné zacházaní na JIP po čísaři jsem dokonce uvažovala o podání stížnosti, ale nakonec mně to přešlo. Po návratu z porodnice jsem byla přesvědčená, že znovu už rodit nechci. Po pár týdnech už jsem ale byla plná dojmů z miminka a na porod už jsem si nevzpoměla. Nakonec jsem ráda, že jsme oba zdraví a živí.