Takže asi takhle..čekej to horší, doufej v to lepší. V oblasti porodnického personálu dost trefné motto..a jak říkám, můžou mě jen mile překvapit.
Jinak zastávám ten názor, který tu padl..ženy rodily vždycky a za mnohem horších podmínek.
Samozřejmě bych chtěla a měla dostat pro sebe a svého mrňouse jen to nejlepší..ovšem nakonec, to (ostatně jako v mnoha jiných aspektech života), dopadá tak, že co si sama nezařídíš to nemáš.
Takže..radši zatnu zuby, no a pak děti můžu ,,rozmazlovat" (v mezích) celý život..
Jak už jsem jednou psala..narodila jsem se poměrně rychle, v zimě, no a mámě tehdy na pokoji zrovna bílili a měnili okna, takže všechno dokořán..porod snášela dobře, ráno běhala, ovšem pro žádnou novopečenou mámu, to není super start do maminkovského života..jistě jí to s*alo..ovšem teď o tom hovoří s úsměvem, taková ironie.
Ráchel, já to beru tak, že život je boj..a právě život mě tomuhle mottu naučil.
Předchozí