Lído, já myslím, že jsou situace, kdy to jde, a kdy to nejde, že nemůžeme zase po doktorech chtít zázraky (když jde třeba o záchranu života, tak mu těžko zazlívat, že se neptá). Také jsem se setkala s pocitem, že moje "přirozeňáckoporodní" přání by v některé porodnici nebyli schopni akceptovat, protože oni to prostě "umějí jinak", přirozený porod vyžaduje trochu jiný přístup a asi i trochu jiné vnímání toho, co se děje ("přirozeňáci" jsou třeba ochotní čekat déle při přenášení miminka, na vyjití placenty apod.) a ten "klasický" doktor by při tom třeba už měl pocit, že něco zanedbává. Tohle jsem jim za zlé neměla, ale radši jsem šla jinam.
MMCH, kamarádka je zase opačný extrém, chtěla rodit císařem (a měla k tomu důvody, velké mimi koncem pánevním) a taky se s ní moc nebavili (nechali ji trápit a pak jí toho císaře stejně udělali). Takže ti doktoři to mají taky těžké. Neměla bych jim za zlé, že dělají věci tak, jak je umějí, a nechtějí se pouštět do experimentů, ale měla bych jim za zlé nelaskavost, necitlivost, hrubiánství, neochotu s pacientem komunikovat.
Předchozí