Lizzie,
já bych zase nemohla žít s pocitem, že jsem svému dítěti ublížila tím, že jsem se "svěřila" do rukou lékařů.
Ale já v tomhle mám fakt smůlu - jsem vždy to mizivé procento s nějakou komplikací (jako, že mi v břiše zapomenou dren, 4 dny mi nedají najíst, protože vypadnu z databáze - všimnou si, až zkolabuji s tlakem 40/60, při rutinním zákroku protrhnou dělohu, protože si nepřečtou důkladně dokumentaci a špatně medikují... a tak...).
Mám tu výhodu, že vím, že se na svoje tělo a signály můžu 100% spolehnout. Jen ho musím poslechnout a ne si to racionalizovat. Protože racionálně se to vysvětlit nedá. V tomhle jsem zvířátko a jsem ráda, že mi ty instinkty zůstaly.
Předchozí