Přidat názor k článku Jak se rodí v Ostravě

No, já rodila v Podolí před necelými třema lety, nepláču ani nemám trauma :) Dokonce, i přes to, nebo možná právě proto, že se takřka profesionálně zabývám esoterikou, nepovažuju porod za nic tajemného. Je to fyziologická věc, zrovna tak jako to, že bolest a vyčerpání mění psychiku a vnímání věcí. Myslím, že to, o co by rodičky primárně měly své bohy/ně, ať už jsou jacíkoli, žádat, je uchování zdravého rozumu. Porod je práce, nemá smysl spoléhat na to, že všecho bude dokonalé. Pravděpodobnost je příliš malá. Je naopak dost pravděpodobné, že rodička bude potřebovat pomoc druhých a v takovém případě je rozumné s nimi komunikova tak, aby pomáhali rádi, což rozhodně nebyl případ Lucie. Pokud mě někdo a priori bude podezírat, že mu chci uškodit, tak ho já, vzhledem k tomu, že nejsem zdravotnice, odmítnu léčit. Pokud bude vyžadova maximální ohledy a žádné neposkytne, nezaslouží si je, všecho má dva konce a při všem tom horování pro přirozenost, myslíte, že báby na vesnici, ve druhém, čtvrtém, desátém a klidně i sedmnáctém století, u rodičky doma, přirozeně, byly zvědavé na vypjaté citové scény? My se rozhodně nevracíme ke kořenům, naopak. Vyhledáváme hry a vyžadujeme, aby je ostatní hráli s námi. Každý porod, kdy matka a dítě jsou naživu a zdraví, je úspěšný. Tady cesta není cílem a zážitek, který si odneseme, vychází převážně z nás samotných. A mimochodem, myslím, že jeden mystický zážitek si autorka při porodu přece jen opatřila. Zážitek mučednice. Možná o něj tak úplně nestaála,ale na cestu k němu vkročila sama.